Vltava

Náš „vodácký potěr“ připraven!

V posledním květnovém víkendu se uskutečnila dlouho plánována akce našeho horolezeckého oddílu – splutí nejkrásnějších úseků řeky Vltavy.

V sobotu to byl úsek z Nového Spolí nad Českým Krumlovem do Zlaté Koruny a v neděli ze Zlaté Koruny do Boršova. Základní tábor jsme založili ve Zlaté Koruně.

Kemp ve Zlaté Koruně

V pátek večer nás tam všech jedenáct účastníků zájezdu v pořádku dorazilo. Postavili jsme stany, ochutnali místní budějovický Budvar a ještě jsme si stačili „zabékat“ s čundráky, kteří dorazili z Hané. Tak dobře hráli na kytaru, že se dětem nechtělo do pelechu. Ale kolem půlnoci jsme to museli rozpustit. Zavrtali jsme se do svých spacáků a usínali za zvuků kytar, které se ještě dlouho do noci rozléhaly po širokém okolí.

Příprava k snídani

V sobotu ráno, jsme po vydatné snídani odjeli do místa startu našeho vodáckého putování. Byl to kemp Vltavan, kde jsme měli objednané lodě. Ty už byly připraveny s veškerou výbavou. Na cestu jsme ještě dostali plánky, na kterých bylo vyznačeno, které jezy jsou sjízdné a kde se sjíždí, a které se přenáší. Sluníčko se nesměle dralo přes ranní mlhu a tak jsme nasedli do lodí a vyrazili.

Do lodí a jedeme

Čekala nás romantická plavba skrz Český Krumlov. Tam jsme také posléze zastavili, vytáhli lodě na břeh a šli si prohlédnout město. Je opravdu překrásné, plné malých krámečků, restaurací a nad řekou vystavěných teras. Nad tím vším dominuje majestátní krumlovský zámek. Stihli jsme i pivo a polívku a pak jsme pokračovali v plavbě.

Krumlovský zámek

Naši poklidnou plavbu ohrozila jen blížící se bouřka, ale vystrašila nás jen svými mohutnými blesky a pak definitivně odtáhla někam za Krumlov. Ale to už jsme sjížděli poslední jez ve Zlaté Koruně a dobře naladěni ukončili první den na vodě. Zbytek sobotního odpoledne jsme vyplnili návštěvou restaurace s příznačným názvem „Zahrada nad řekou“. Výborně jsme se najedli a někteří z nás si šli po večeři prohlédnout obec Zlatá Koruna. Stojí zde pozoruhodný středověký klášter cisterciáků.

Klášter ve Zlaté Koruně si díky své poloze v hlubokém vltavském údolí udržel mnoho z původní atmosféry a je dnes pokládán za jeden z nejcennějších komplexů gotické architektury ve střední Evropě.

Jdeme na večeři

Večer jsme si ještě stihli opéct buřty, zahrát si s dětmi nějaké hry a vypít nějakou tu lahvinku, než nás mírný deštík nadobro zahnal do našich stanů.

V neděli ráno jsme přemístili auta do Boršova, vyzvedli jsme si lodě z úschovny a vyrazili jsme znovu na řeku. Rodil se krásný den a děti se už těšily na „placky“. Čekal nás nejhezčí úsek spodního toku Vltavy. Peřejnatý, rychlý, zařezávající se do hlubokého údolí a lemovaný rozeklanými skalami. Krásně se pádlovalo, cesta po vodě nám rychle utíkala, ale nezapomněli jsme ani dětem zastavit u chýše, kde se pekly legendární placky přímo na plotně kamen.

Zastavili jsme na placky

Plněné povidly, tvarohem, skořicí, nebo čímkoliv, co si kdo poručil. Další zastávka byla u stánku, kde čepovali „Bernarda“. Voda v řece rychle plynula, ale fronta se ne a ne pohnout. Mára proto s lítostí zamáčkl slzu v oku, že se nedočkal svého vytouženého piva. Museli jsme plout dál.

Lodě jsme ke břehu přirazili až U Rybů a tady na pivo konečně došlo, ale Staropramen byla slabá náhražka Bernarda! Pokračovali jsme dál po řece, projeli jez Na Rejchlích, přenesli jez u Zátkova mlýna a po chvilce jsme už viděli železniční most v Boršově, kde naše plavba nadobro končila. Odevzdali jsme lodě, děti dostaly diplomy za zdárné splutí Vltavy a nám už nezbývalo nic jiného, než nasednout do aut a pomalu se rozjet do našich domovů.

Jsme v cíli – naše parta

Vodácký víkend se povedl na sto procent. Všichni jsme si to užili, včetně našich dětí. Nikdo se necvaknul a nikomu nic neuplavalo. Budeme se těšit na příští rok! Která další řeka bude mít tu čest, nést na svých vlnách horolezce z Broumova?

Všechny fotky z vody zde.