Červen 2024 Archives

Publikováno 17.6.2024/Oddílová akce

V Českém Krumlově

Na to se nedá zapomenout – na první Vltavu! Od té doby už ve Vltavě „uplynulo“ hodně vody a minimálně dvakrát jsme jí od té doby jeli, ale poprvé, to je jen jednou za život. A to poprvé tam bylo několikrát, naše první voda, první pádlování a první křest vodou. Vidím to jako dnes, jak jsme za lijáku a v bahně stavěli v kempu stany a celou noc nám propršelo, to nám do smíchu moc nebylo. Ráno svítilo sluníčko, ale voda byla hnědá, nějak rychle tekla a bylo jí oproti večeru nějak více, prostě budila v nás velký respekt! Iveta spoléhala na mne, jako na zkušenějšího „vodáka“, který zvládnul naštudovat teorii z přečtené knížky Proč bychom se netopili od spisovatele Zdeňka Šmída, ale to bylo asi vše.

Luboš nám aspoň ukázal, jak si bezpečně nasednout do lodi a hned se „necvaknout“ a ostatní už bylo na nás. No chvíli jsme loď po řece honili zleva doprava, ale pak jsem na to kormidlování nějak přišel a dobrodružství mohlo začít. Jako zázrakem jsme první splavy projeli a hodně u mne stouplo sebevědomí, ale na tom následujícím jsme se nakonec „cvakli“. Sluníčko jako naschvál zalezlo, a my stáli s Ivetou na břehu mokří jako hastrmani a dala se do nás zima. Převléknout se nebylo kde, a tak jsme zalezli do nedalekých vzrostlých kopřiv a tam jsme se snažili mokré svršky nahradit těmi suchými. No podařilo se to, ale měli jsme k tomu všemu ještě popálené zadky 😊

Když jsme znovu usedali do vylité a naložené lodě, tak si moje žena Iveta neodpustila poznámku: „Cos dělal, že jsme se překlopili?!“ Tato vtipná poznámka nás od té doby provází na všech vodáckých akcích! Naši kamarádi si ji dobře pamatují a ve vhodné chvíli znova používají. Ono od té doby těch cvaknutí bylo dost, ale z úst Ivety jsem tuto vtipnou poznámku už neslyšel 😊

„Cos dělal, že jsme se vyklopili“?

Ale proč to všechno píšu? Je to takový úvodník k naší letošní vodácké akci. Tenkrát na té Vltavě to nějak začalo, nám se to zalíbilo a od té doby každý rok vyjedeme na nějakou řeku. No a letos jsme se znovu na Vltavu vrátili, hlavně na přání Adamírovy rodiny a některých dalších kamarádů, kteří tuto krásnou řeku ještě nejeli. A my jsme jim toto přání s radostí splnili. Vltava, ač je hodně navštěvovaná, tak se řadí k jedněm z nejkrásnějších vodáckých řek. Celoročně má dost vody, protéká malebnou krajinou, nad jejími břehy se vypínají mohutné hrady a v neposlední řadě je kolem řeky mnoho míst, kde si unavený vodák může zastavit a občerstvit se. A hlavně je tu mnoho sjízdných jezů, takové koření vodáckého sportu, kdy se vyplavují endorfiny při jejich překonávání a někdy i barely a pádla, když to chudák vodák vyklopí 😊

Ne jinak tomu bylo letos na konci května, na našem vodáckém zájezdu. Najít vhodný termín pro všechny přihlášené nebylo jednoduché, ale díky „Rekínovi“ a jeho dobrým nervům se podařilo najít volný víkend a vše objednat a zorganizovat. Co už se nedá naplánovat, to je počasí, které nás strašilo do poslední chvíle, ale nakonec se nám všechny bouřky jako zázrakem vyhnuly a my si užívali klidnou plavbu. No a co posádka která byla na vodě poprvé? Ta se nedobrovolně cvakla hned na prvním jezu, asi po pěti minutách plavby a měla to aspoň za sebou! Překvapením pro nás byla loď už zkušených nejmenovaných matadorů – od nich by to nikdo nečekal! V sobotu vše krásně projeli, ale v neděli se jim už nějak nedařilo. Na jednom jezu se převrátili, a tak si ho pro jistotu ještě v mokrých věcech sjeli znova a úspěšně! Tak se přestrojili do suchých věcí a na dalším jezu už znova „plavali“, prostě měli pech a raději už jeli až do konce plavby v mokrém a myslím že dobře udělali, nebylo to jejich poslední vyklopení 😊

Co říci na závěr!? Počasí vyšlo, kemp Viking příjemný, parta jako vždy bezvadná a děti si to užily.

Informace nakonec:

V pátek večer jsme se ubytovali v kempu Viking Na Pískárně a Vltavu jsme jeli dva dny v úseku Vyšší Brod – Český Krumlov. První den asi 22 Km, druhý asi 15 km a v pohodě se to zvládlo i s častými zastávkami. Jo a nikdo se z dvaadvaceti účastníků neutopil! 😊