Horolezecký oddíl z Broumova už tradičně uspořádal lezecký den pro děti.
Přes nestabilní počasí, které v červencových dnech momentálně panuje se jako zázrakem v plánovanou sobotu 10.července vyčasilo a skály rychle oschly. Reliéf skal se nám po kůrovcové kalamitě v horní části Ostaše trochu změnil, ale jediné pozitivní na tom je, že skály jsou otevřenější a rychleji osychají. Právě proto jsme tuto lokalitu vybrali.
V okolí Trpasličí skály, Krákorky, Hranáče, Výří brány jsou teď slunné paseky a v den lezení se modraly velkým množstvím dozrávajících borůvek. Když zrovna děti nelezly, tak borůvky trhaly a brzo se jim se ruce a pusy zbarvily do modra.
Krákorka s její lehkou náhorní cestou byl první prubířský kámen pro mladé horolezce. Toto lezení s dětmi už pořádáme čtvrtým rokem, a tak je pěkně vidět, jak se děti v lezení zlepšují. I ten strach, převážně ze slanění, je už menší. No někdy ještě nějaká slzička ukápne, ale pod skálou je rychle zapomenuta a vítězí pocit radosti nad vlastní odvahou. A také neukázat svůj strach před ostatními přihlížejícími dětmi. A co ty nejmenší ? Se svým odhodláním lézt museli hodně bojovat, ale nakonec se nechaly přesvědčit, že se jim nic nemůže stát a pod bedlivým dohledem nakonec i ony na skálu vylezly.
Dole je čekala sladká odměna, diplom a horolezecká samolepka! A to už stojí za to se o nějaký vrchol aspoň pokusit! 🙂
Den se náramně povedl a děti pořád žadonily, aby se lezlo na další a další skály, a tak se lezlo ještě na Trpasličí skálu a nakonec i na Hranáče. Ale pak už byli tatínkové unaveni a maminky už neměli kam dávat natrhané borůvky, a tak jsme smotali lana a rychle jsme seběhli ke kiosku. Rozdělali jsme oheň a brzy v širokém okolí zavoněly opečené buřty. Točený Birell byl taky moc fajn a jako zákusek posloužily výborné muffiny upečené Kamčou 🙂
¨
Parádní den byl u konce. Organizátoři mohli být spokojeni a už se těší na příští rok!
Děkujeme městu Broumov za finanční podporu pro náš horolezecký oddíl. Peníze byly použity na výrobu diplomů, samolepek a nákupu sladké odměny pro malé horolezce 🙂
Tak letos to zase vyšlo. Myslím tím pravidelnou oddílovou akci na vodu. Minulý rok nás nemile zaskočila situace kolem covidu a pak také počasí. Na Vltavu tak v minulém roce odjela jen malá partička kolem Goga a počasí se jim opravdu moc nevyvedlo.
Letošní jarní termín jsme ale vychytali. Voda se plánuje opravdu dost dopředu, aby si všichni mohli zařídit volno a letos jsme se do počasí trefili přímo ideálně. Ale měli jsme malou dušičku protože pořád pršelo a byla zima, ale nakonec jsme měli teplíčko a slunce pálilo celé dva dny.
Už při plánování, kterou řeku letos pojedeme, jsme mysleli na to, že možná ještě nebudou otevřeny kempy (covid), a tak jsme vybrali řeku, která je k nám ohledně dopravy nejblíž – zvítězila Úpa. Trasa byla předem daná, už jsme ji v minulosti taky jeli. První den z Havlovic do České Skalice a druhý den z ČS do Jaroměře. Ale člověk plánuje a voda si dělá co chce! No prostě na úseku z Havlovic jí na poslední chvíli ubylo. Bylo potřeba změnit plán. Voda nám z Havlovic odtekla, ale kempy se zatím otevřely, a tak jsme první den jeli z ČS do Jaroměře a druhý den ze Dvora Králové do Brodu.
Start v České Skalici
V sobotu ráno se v České Skalici setkalo 51 účastníků plavby po Úpě. Slunce pálilo jak o život, vodoměrky hlásily ideální stav vody, a tak jsme mohli vyrazit. Blížil se první sjízdný jez u Říkova. Projeli jsme ho suchou nohou, až na čistě ženskou posádku. Těm se změnil stav ze suché posádky na mokrou posádku 🙂 No prostě – cvakly se! My ostatní jsme pokračovali zatím v suchých tričkách.
Radost po překonání jezu….
Plavba dál pokračovala po klidné vodě. Předsedovi oddílu byla svěřena kilometráž plavby, a ten se ji snažil pečlivě sledovat a upozorňovat na nebezpečné úseky řeky. Měly následovat „tři stupně“, které nezkušené posádky musí přenést. Jsou dost nebezpečné, jelikož se za nimi tvoří válce. Než jsme se vzpamatovali, tak jsme měli první nebezpečný válec za sebou. Předseda asi zaspal 🙂 Všichni ho zkušeně přejeli, ale to už jsme rychle přiráželi lodě ke břehu před druhým a třetím stupněm. Tady už jsme štěstí nechtěli pokoušet.
Další sjízdný jez…
Lodě jsme za stupni znovu spustili na vodu a zanedlouho nás čekal další sjízdný jez. Zde se naší čistě ženské posádce znovu změnil stav ze skoro suché na znovu mokré – znovu se cvakly. My ostatní jeli dál v suchých tričkách 🙂
Pokračovali jsme dál po klidné řece a sledovali formující se bouřku, která nás jen o kousek minula. Na nás poslala jen pár kapek a své běsnění si nechala do Náchoda.
Byla třetí hodina po poledni a první část výpravy doplula do Jaroměře. Přivítal nás útulný kemp. Postavili jsme stany, čistě ženská posádka začala sušit své svršky, vařily se obědy a děti se rozprchly na prolézačky, houpačky a nebo se čvachtaly v řece.
Večer si někteří šli plácnout plážový volejbal a my ostatní se přesunuli k ohni. Opékali jsme buřty, vypili jsme nějaké to pivo a rozebírala se sobotní plavba. Někdo se jen tak uvelebil na břehu řeky a pozoroval měsíc nad klidně plynoucí řekou.
V neděli ráno jsme se i s loděmi přemístili do Dvora Králové. Po Labi ještě nikdo z nás neplul, a tak jsme byli zvědaví co nás čeká? Jestli nudná plavba po „oleji“, nebo zas nějaké překvápko!? Vyrazili jsme a voda nás svižně nesla po mírných peřejkách. Proplouvali jsme hluboká stinná koryta, kde jsme obdivovali obnažené kořeny stromů a připadali jsme si jak na řece Amazonce. Jen chyběli ti krokodýli a dlouhé anakondy. Ale děti mají plno fantazie, a tak některé zmítající se klacky ve vodě připomínaly opravdu krokodýla bojujícího se svou kořistí, brrrrrr….
Start ve Dvoře KrálovéOběť čeká na svou kořist….
Když se řeka rozšířila – známka blížícího se jezu, tak jsme spojili svá plavidla a nechali se unášet řekou. To byl čas, kdy si děti vyměňovaly bonbóny a sdělovaly si své zážitky. Tuto neděli i čistě ženská posádka zůstala suchá – všechny jezy se přenášely. Nás čekala zastávka na oběd u jezu Šporkův mlýn. Těsně u vody se nachází příjemná restaurace, kde jsme si dali výbornou svíčkovou. Po obědě jsme s plnými břichy pokračovali v plavbě. Minuli jsme Barokní zámek v Kuksu, který nebyl z vody moc vidět a už se blížil cíl naší cesty. Dopluli jsme do Brodu nad Labem.
Šporkův mlýnU Kuksu
Vytáhli jsme lodě, trochu je opláchli a zjišťovali jsme ztráty na materiálu. Nebyly velké, myslím, že uplavalo jen jedno pádlo 🙁
Všem se parádní víkend na lodích líbil. Počasí vyšlo, řeky byly krásně vodnaté a tak mohl být i organizátor akce – horolezecký oddíl z Broumova – spokojený.
Děkujeme i městu Broumov za finanční podporu, kterou jsme použili na zapůjčení lodí a vodáckého vybavení.
P.S.: A jsem přesvědčen, že čistě ženské posádce se to taky líbilo 🙂 Viď Aneto a Pavlo?!
Martin Havlík
Film z celé akce je rozpracován a bude co nevidět 🙂
Oblast Slavenské skály – sektor Zaječí rokle – Zaječí věž – cesta Kaskáda IV
29. května 1939
Oblast Slavenské skály – sektor Třešňová rokle – věž Lucifer – cesta Překvapivá VI
O svatodušním pondělí roku 1939 je v Martínkovicích znovu živo. Z hořejší hospody se vysouká veselá parta saských lezců z klubu Kesseltürmer. K dobré náladě mají důvod. Právě prožili nejméně dva krásné dny ve skalách, kde před nimi ještě nikdo pořádně nelezl. Podařilo se jim při tom vystoupit hned na několik místních věží a ještě z toho budou mít nějaké fotografie. Teď ještě trochu protáhnout nohy před cca pětihodinovou jízdou, ubalit poslední cigárko a můžeme vyrazit domů… „Sedněte si všichni na auto,“ volá jeden z nich. „Ještě vám udělám jednu fotku!“ Ze hřebene Broumovských stěn na ně moudře shlíží LUCIFER. Něco je na něm ale dnes jinak… Na jeho vrcholu přibyla krabička a slaňák.
