Broumovský horolezecký oddíl pořádá 25.7.2026 lezení s dětmi ve skalách.
Sraz v 10.00 hod na odpočinkovém místě za parkovištěm pod Křížovým vrchem.
Program:
10.00 sraz a odchod do skal
lezení s dětmi
kdo nebude jistit děti může si lézt na okolních věžích
po lezení opékání buřtů
vyhodnocení a předání odměn pro děti
vlastní program
Doprava:
Vlakem, autobusem nebo autem. Konání akce je vždy podmíněno počasím. Pokud by byla špatná předpověď, můžeme operativně změnit plán a místo akce. Proto sledujte naše stránky. Pití bude zajištěno, buřty na opékání si přineste vlastní.
Případné dotazy směřujte na předsedu oddílu 🙂
Těšíme se na Vás!!
Realizační tým a předseda.
Na půjčení budou oddílové malé a celotělové úvazky.
Výstup na Mount Kenya: Když dovolená bolí už od druhého dne
Když se řekne Afrika, většina lidí si představí safari, slunce, palmy a teploty, při kterých se asfalt mění v tekutinu. My jsme si ale řekli, že to je moc jednoduché, a proto jsme si vybrali výstup na Mount Kenya – pětitisícovku přímo na rovníku. Protože co může být lepšího než cestovat přes půl světa za teplem a pak několik dní mrznout ve výšce těsně nad pěti kilometry?
Po příletu do Nairobi v jednu ráno jsme zjistili, že letiště spí stejně tvrdě jako většina cestujících. Nikde nikdo, jen řidič, kterému byly ve tmě vidět hlavně zuby a bělmo očí. Naše africká show měla trvat týden, a protože času nebylo nazbyt, naložili jsme se do autobusu a vyrazili vstříc horám.
U vstupní brány národního parku mi místní nosič oznámil, že můj batoh je příliš těžký. Váha ukazovala 29 kilogramů. Nosič se na mě díval způsobem, jakým lékař sleduje člověka, který si myslí, že si doma sám vytrhne zub. Nabízel pomoc. Já odmítla. Přeci to dám. O několik hodin později jsem si nebyla úplně jistá, jestli jsem neudělal životní chybu.
Před vstupem do NP
Hory v Africe nejsou jako naše hory. U nás vám svačinu ukradne maximálně volně pobíhající pes. Na Mount Kenya operují celé zvířecí gangy. Nejprve nás na chatě vítaly opice, které pečlivě sledovaly přípravu snídaně. Následně damani. Všichni měli stejný obchodní model: „Ty vaříš, my jíme.“
Jednou z nezapomenutelných částí cesty byla takzvaná Vertical Bog, tedy vertikální bažina. Už samotný název je podezřelý. Stezka mizela v bahně, mezi jezírky a mokřady, a my se snažili tvářit, že přesně víme, kudy jdeme. Ve skutečnosti jsme se pohybovali metodou „doufej a šlapej“.
Autorka článku na cestě do Mac Kinders
Velký plán: Vylézt na Nelion
Po aklimatizačním výstupu na Point Lenana jsme se rozdělili. Jedna skupina zamířila na Point John. My jsme si vybrali Nelion – 5 188 metrů vysoký vrchol a cestu o čtrnácti délkách obtížnosti UIAA V.
Nelion 5188 m
Jinými slovy: místo pohodové turistiky jsme si dobrovolně vybrali několikahodinové lezení ve výšce, kde se člověk zadýchá u zapínání bundy.
Lezecký den začal ve tři ráno. Tma, vítr, suť a nejistota. Klasická dovolenková pohoda. Po nástupu do stěny jeden z členů výpravy usoudil, že kombinace nadmořské výšky a kamenné palby od spolulezce není ideální rekreační program, a rozhodl se výstup ukončit. Zbytek pokračoval vzhůru.
Jeho rozhodnutí nikdo nezpochybňoval. Když vám partner ve stěně pošle lavinu kamení, důvěra obvykle nekvete.
Afrika? Kdepak, zimní Tatry
Počasí se postupně začalo kazit. Na vrcholu Afriky jsme očekávali slunce. Místo toho přišly sněhové krupky, mlha a mokrá skála. Najednou jsme lezli regulérní zimní výstup. Chyty zasněžené, ruce promrzlé, na štandech jsme se klepali zimou. A to všechno na rovníku. Kdyby nám někdo tehdy řekl, že jsme v Africe, asi bychom mu nevěřili.
Kolem třetí odpoledne jsme konečně stáli na vrcholu Nelionu. Díky Romane, jen tvoji zásluhou!!! Radost byla veliká. Fotka, gratulace. Pak jsme si uvědomili, že nás čeká čtrnáct slanění dolů. Najednou jsme měli úplně nový životní cíl: aby se ani jednou nezaseklo lano. Naštěstí nezaseklo. To jsme po dvanácti hodinách lezení považovali za stejný úspěch jako samotný vrchol.
Na vrcholu Nelionu
Když jsme po osmé večer dorazili zpět do tábora, byli jsme zralí na převoz v horizontální poloze. Tam nás čekal kamarád s horkým čajem. V tu chvíli jsme pochopili, že neexistuje luxusní restaurace, která by se mohla rovnat hrnku teplého čaje po dvanáctihodinovém lezení v pěti tisících metrech.
Závěr
Expedice na Mount Kenya nám přinesla všechno: opice, bahno, sníh, mráz, těžké batohy, nádherné lezení i vrcholový úspěch.
A hlavně cenné poznání:
Když někdo řekne: „Jedeme do Afriky za teplem,“ je vždycky dobré se nejdřív zeptat, do jaké nadmořské výšky.
Za okny pozoruji déšť a vzpomínám na letošní oddílovou Sázavu. Ani vlastně nevím, kdy jsme jako oddíl horolezců vyjeli na vodu poprvé. Ale vím, že to bylo na Vltavu. A taky vím, od koho byl asi podnět. Luboš Urban, je to horolezec, ale především velký vodák. Však ze začátku to bylo vše v jeho režii. Půjčil lodě, naložil je na vlek a přivezl na řeku. On nás naučil správně pádlovat a on nám řekl jestli tu šlajsnu sjedeme, nebo ji máme přenést. No a Luboš s námi na vodu už mnoho let nejezdí, ale nám ta tradice zůstala a pokračujeme v ní. A je to velká zábava, myslím, že se všichni na vodu těšíme, a pak si to užíváme. Za ty roky jsme těch řek spluli hodně, ale pořád nám některé neprobádané zůstávají. Když jsme letos naše vodáctví rekapitulovali, tak jsme zjistili, že Otava nám ještě chybí. Tak plán na příští rok je jasný! Taky se divím, jak nám vychází počasí. Marně vzpomínám, že by nám jeden celý den plavby pršelo. No jasně, sem tam bouřka zahrozila, nebo jsme rychle přirazili ke břehu a schovali se, než to přešlo, ale pak bylo zas pěkně. I letos to bylo načasované. V neděli odpoledne jsme rychle sbalili stany a když jsme usedli do restaurace k pozdnímu obědu, tak začalo lít jak z konve. Tak to bylo zase se štěstím 🙂
První oddílová akce je úspěšně za námi. Letos, tak jako minulý rok, jsme ji nasměrovali do oblasti, kde i za nepříznivých povětrnostních podmínek jde po případném dešti rychle lézt. Je začátek lezecké sezóny, tak i sportovně odjištěné cesty jsou na rozlezení a budování „morálu“ vhodnější, a to vše splňuje oblast Vltavská žula. Jednotlivé oblasti se nalézají kolem Vltavy, a to přibližně 20 km od Příbrami a zhruba 65 km od Prahy. Náš oddíl nejvíce navštěvuje skály na Rovišti, u Velké a Lomy, z nich nejhezčí je asi ten Borový. Právě ten posledně jmenovaný jsme letos po delší době opět navštívili a pěkně jsme si v něm zalezli.
Abychom poskytli co nejlepší služby, používáme k ukládání a/nebo přístupu k informacím o zařízení, technologie jako jsou soubory cookies. Souhlas s těmito technologiemi nám umožní zpracovávat údaje, jako je chování při procházení nebo jedinečná ID na tomto webu. Nesouhlas nebo odvolání souhlasu může nepříznivě ovlivnit určité vlastnosti a funkce.
Funkční
Vždy aktivní
Technické uložení nebo přístup je nezbytně nutný pro legitimní účel umožnění použití konkrétní služby, kterou si odběratel nebo uživatel výslovně vyžádal, nebo pouze za účelem provedení přenosu sdělení prostřednictvím sítě elektronických komunikací.
Předvolby
Technické uložení nebo přístup je nezbytný pro legitimní účel ukládání preferencí, které nejsou požadovány odběratelem nebo uživatelem.
Statistiky
Technické uložení nebo přístup, který se používá výhradně pro statistické účely.Technické uložení nebo přístup, který se používá výhradně pro anonymní statistické účely. Bez předvolání, dobrovolného plnění ze strany vašeho Poskytovatele internetových služeb nebo dalších záznamů od třetí strany nelze informace, uložené nebo získané pouze pro tento účel, obvykle použít k vaší identifikaci.
Marketing
Technické uložení nebo přístup je nutný k vytvoření uživatelských profilů za účelem zasílání reklamy nebo sledování uživatele na webových stránkách nebo několika webových stránkách pro podobné marketingové účely.
