Skitouring

Publikováno 3.3.2020/Oddílové akce

Ski, skialpy, skimo, široký prkna, chlupatý skluznice, courat na pásech, jít na těžký lyže…..co je to za fenomén, který pomalu ovládá nejen české hory?

Vždyť dnes člověk na horách potká běžkaře a skialpinistu v poměru jedna ku deseti! Ti kdo skialpinismus ještě nezkusili – nepochopí o co tu jde!

Běžkař – rychlost, lehkost, minimum věcí na sobě i na zádech, někdy kosa, do kopce to podkluzuje a dolů jde o život. Skialpinista – hodně věcí na sobě i na zádech, pomalá chůze, kochání se přírodou, skvělé zážitky při jízdě ve volném terénu, i do toho největšího kopce to parádně stoupá, zima není nikdy a dolů –  to je prostě pa-rááá-da!

Běžky – malá investice a člověk se hned může prohánět přírodou.

Skialpy – no…tak to stojí o trochu více.  Ale na pásech jdete, máte čas si povídat s kámošem, nebo kámoškou, můžete v klidu fotit, obdivovat přírodu a třeba točit náborová videa. (Celou dobu tady budu psát jen o rekreačním skialpinismu).

 A přesně na takové akce se zaměřujeme my – skialpinisti z DKH Broumov! Vše dělat na pohodu a hlavně si užívat „panoramata“ a že jich letos bylo!

Ač se letošní zima nedá srovnat s tou minulou, co se týče celkového množství napadaného sněhu, přesto na hory, převážně do Krkonoš jezdíme. Začátkem února se sněhová situace na horách rapidně zlepšila. Připadlo více sněhu, a konečně se daly plánovat záživnější skialpové akce. A taky malinko nakouknout do volného terénu. A o tom ten skialp vlastně je!

V únoru jsme si v Krkonoších naplánovali pěknou trasu ke Kozím hřbetům. Startovali jsme v Peci pod Sněžkou na Velké pláni. Nad ní se zvedá Široký hřbet, který je sevřen dvěma turistickými cestami. Ta nalevo vás provede Zeleným dolem a pokračuje na Výrovku, ta napravo vede Modrým dolem, a také končí u Výrovky. Širokým hřbetem nevede žádná značená turistická cesta. Jednotlivými a na sebe navazujícími lesními průseky se dá v zimě na lyžích celý hřeben pěkně projít.

Jdeme po Širokém hřebeni

Tuto málo známou trasu využívají většinou jen skialpinisté k rychlému výpadu na hřebeny. Z některých nezalesněných částí hřebene je krásný výhled na Modrý důl s „laviňákem“ a Sněžku.

 Naše trasa se napojuje těsně pod Výrovkou na tyčové značení vedoucí z Modrého dolu. My jsme za perfektních sněhových podmínek vystoupali až k zmíněné chatě –  Výrovce, a pak jsme se ještě prudkým stoupáním dostali až na vrchol Luční pláně, kudy probíhá Koňská cesta. Tady si poprvé pochvalujeme skialpové lyže a litujeme běžkaře, kteří nesou svoje běžky v ruce a boří se do sněhu. Nám se na vrcholu Koňské cesty otevřely krásné výhledy na Sněžku a Luční boudu.

 Sundáváme pásy a pomalým sjezdem objíždíme Luční horu, míříme do Údolí Bílého Labe. Jedeme obezřetně, protože údolí je ponořeno do ranních mlh,a tak se nedá přesně odhadnout průběh skialpové trasy, která vede souběžně s Bílým Labem. Nechceme zbytečně „zakufrovat“, nebo skončit na lyžích v Bílém Labi! Proto najíždíme více ke Kozím hřbetům, a pak se spouštíme kolmým sjezdem do údolí, kde předpokládáme pokračování naší trasy. Je zde naskládaný perfektní prašan, a tak si to lyžování jak se patří, užíváme. Na dně údolí objevujeme lyžařské stopy a po nich se vydáváme směrem k horské chatě – Bouda u Bílého Labe. Rychle sjíždíme a vlevo od nás se zvedá majestátní hřeben Kozích hřbetů. Zastavujeme se pod „lajnou“, kterou jsme si dali minulý rok. Vede z nejvyššího vrcholu v hřebeni Kozích hřbetů. I dnes je trasa počmáraná od nedočkavých skialpinistů. Podmínky nejsou zdaleka ideální. Sjíždíme dál a vyhýbáme se velkému množství skialpinistů, kteří šlapou na hřebeny. Přemýšlíme, kde v údolí mají svoji líheň?

Kozí hřbety

Ještě pár prudkých zatáček a vítá nás Bouda u Bílého Labe. Sundáváme lyže a jdeme na zaslouženou polívku a pivo. Mimochodem polívky tu dělají vynikající! Venku se zatím z mraků klube sluníčko a nás to táhne na vzduch. Nejsme ještě ani v polovině dnešní túry a čekají nás pořádné stoupáky. Pokračujeme po Dřevařské cestě kolem Kozích hřbetů. Krátký úsek stoupáme na pásech, ale pak je sundáváme a dlouhatánským sjezdem se dostáváme až nad Špindlerův Mlýn.

Na Dřevařské cestě

Po krátké spojovací cestě přijíždíme ke Svatému Petru. Tady odbočíme ke Kozím hřbetům na Judeichovu cestu. Týden před tímto výšlapem jsem si Judeichovu cestu prošel a zjistil jsem, že jsou z ní krásné výhledy k Dlouhému dolu a je málo frekventovaná. Že by pro tu výstražnou značku lavinového nebezpečí?

 A opravdu, nikdo před námi nešel a my si v panenském sněhu razíme stopu až do míst, kde se Judeichova cesta napojuje na Starou Bucharovu cestu. Po „Bucharce“ už směřuje většina lidí na hřebeny Krkonoš. Trochu se oteplilo a na pásy se nám začíná lepit sníh, zkoušíme to odrbat, ale moc to nepomáhá. Pokračujeme dále, ale s „bakulemi“ to jde dost obtížně. S výškou se ale sníh mění a „bakule“ nás nadobro opouštějí! To je dobře, před námi se začíná otvírat nádherná scenérie s Železnou horou v popředí, do které se zahryzává Hrazený důl. I tím dnes někdo sjížděl na lyžích.

Před námi se objevuje Železná hora

Stoupáme úbočím Kozích hřbetů a už se těšíme, až si nahoře sundáme batohy a trochu ulevíme unaveným pažím. Ještě pár otoček a konečně se terén narovnává. Jsme nad hřebenem Kozích hřbetů. Fotíme nádherné mraky a slunce, které se za nimi schovává.

 Konečně se dostáváme na vrchol Kozích hřbetů

Ale času moc není, a tak po krátkém občerstvení míříme na vrchol Luční hory. Zapadá slunce, všechno se barví dozlatova a nás to nutí znovu zastavit, sundat rukavice a fotit tu neskutečnou krásu. Až se tají dech. Nebýt větru a zimy, která se do nás nemilosrdně zakusuje, snad bychom tam stáli až do úplného západu slunce.

Večerní fantazie

Stoupáme na Luční horu

Jsme na vrcholu Luční hory, teď už nás čeká jen neskutečně dlouhý sjezd do Pece pod Sněžkou. Ve větru balíme pásy a ukládáme je do batohů. Dnes už je nebudeme potřebovat. Natahujeme péřovky a s podporou větru míříme na vrchol Koňské cesty. Sněžka se už pomalu halí do temného stínu a nás čeká krátký, ale pěkný sjezd k Modrému dolu. Ve sněhu vykrajujeme krásné oblouky a mrzí nás, že dnes nepokračujeme rovně k Děvínu.

Pohled z Luční hory ke Sněžce

Na nejspodnějším traverzu uhýbáme prudce doprava a dostáváme se k Výrovce. Po „rolbové“ cestě si to přes Richtrovky uháníme až do Pece, jen se nám práší za patkami lyží. Končíme na pláni nad peckým „božím prstem“. Sundáváme lyže a tím definitivně končí náš dnešní výlet. V Peci se rozsvěcují první reklamy, a kavárny se začínají plnit nenasytnými turisty. Začíná nám taky kručet v břichu.

 Pec pod Sněžkou

Celá trasa měří asi 30 km a dá se na ní užít aspoň trochu toho opravdového skialpinismu.

Tak už víte, o čem je ten skialpinismus a proč ho provozuje čím dál více lidí? A proč ho vlastně děláme i my!?

  Jak v Údolí Bílého Labe, tak na úbočí Kozích hřbetů se pohybujete v nebezpečném lavinovém terénu! Při absolvování trasy, si vždy zjistěte aktuální lavinovou situaci!

Fotil : Martin, Milan a Petr Zbranek.

Z celého výletu máme i video, tak se mrkněte:

Výroční schůze oddílu

Publikováno 16.2.2020/Oddílové info

Členská schůze horolezeckého oddílu DKH Broumov se koná dne
22.2.2020 v 18.00 hod v Hejtmánkovicích.

Program Členské schůze:

  1. Zahájení
  2. Schválení programu
  3. Správa o činnosti HO v roce 2019
  4. Správa o hospodaření HO v roce 2019
  5. Návrh oddílových akcí na rok 2020
  6. Projednání rozpočtu na rok 2020, návrhy na nákup oddílového materiálu
  7. Závěr
  8. Volný program

Přespání ve vlastních spacácích možné.

Prosím o dochvilnost.

Předseda

Příspěvky 2020

Publikováno 16.1.2020/Oddílové info

Letošní skialp v Krkonoších

Zdravím všechny stávající i nové členy horolezeckého oddílu DKH Broumov. Najednou tu je rok 2020 a naše členské průkazy nám platí do konce ledna. Pro Ty, kteří chtějí být členy ČHS se všemi výhodami je potřeba nové průkazy objednat. O to se postarám.

Ti, kteří chtějí využívat členství jen v DKH Broumov, mohou zaplatit 200 Kč přímo na výroční schůzi spolku.

Ostatní si spočítejte částku (připočtěte ČHS) a převádějte peníze co nejdříve, abych Vám mohl průkazy objednat a předat nejpozději na výročce! Usnadní mně to práci.

Výroční schůze DKH Broumov bude  22. 2. 2020 v Hejtmánkovicích.

Výše příspěvků ČHS i DKH jsou pro rok 2020 (zatím) nezměněny!

ČLENSKÉ PŘÍSPĚVKY ČHS NA ROK 2020

děti a mládež do 18 let (nar. 2002 a mladší) 100 Kč
děti a mládež do 18 let v rámci rodiny (alespoň 1 rodič členem, společná objednávka) zdarma
junioři 19 – 25 let (nar. 2001 – 1995) 300 Kč
dospělí 26 – 60 let (nar1994 – 1960) 400 Kč
senioři 61 let a více (nar. 1959 a dříve) zdarma

Peníze posílejte na číslo účtu:

2701296974/2010 Fio banka

Jen krátce se teď zmíním o výhodách členství v našem spolku (hlavně pro nové členy). Výhody členství v ČHS všichni znají, nebo si je mohou dohledat na internetu.

Jsme sportovní spolek slučující horolezce, turisty, vodáky, skialpinisty a feratisty. Pro ty všechny tu dobře funguje DKH Broumov. Proč je výhodné být jeho členem? Můžu se začlenit do malého, ale dobře fungujícího kolektivu. Domlouvat se na společných akcích. Využívat oddílových akcí, které se několikrát do roka pořádají a jsou financovány z oddílových příspěvků a dotačního programu.

Využívat oddílový materiál. Členové si mohou za udržovací poplatek půjčit cepín, mačky, helmy, feratové sety, ledovcové i skalní skoby, ledovcové zbraně, lavinovou lopatu a jiný materiál. Kompletní aktualizovaný seznam je na našich stránkách. Je také možné půjčit si horolezecké průvodce, průvodce s výběrem nejkrásnějších cest, nebo i staré historické průvodce k osobnímu zkoumání (seznam na našich stránkách).

Předseda nabízí k zapůjčení mnoho knih s horolezeckou tématikou. Má opravdu rozsáhlou knihovničku se zajímavými knihami. Je jen na Vás jestli se s ním domluvíte a něco si v Hejtmánkovicích zapůjčíte! Je možno si půjčit starší ročníky časopisu Montana.

Tak se snažte na to myslet a využívat výhod v DKH. Oddílové stránky spravované Martinem Rekínem Rekem nás v minulém roce trochu potrápily, ale vše je zažehnáno a dál fungují k naší spokojenosti. Tak je navštěvujte! Snažíme se na ně vložit aspoň jeden příspěvek měsíčně. Klikněte si na odběr nových příspěvků a už Vám nic neunikne! I vy můžete přispívat do jejich obsahu a podávat zprávy o Vašem lezení s fotkami z Vašich akcí. Příspěvky pak směřujte k rukám Martina Reka nebo předsedy. Stránky slouží i jako určitá forma prezentace našeho spolku.

Něco se Vám na našich stránkách nelíbí, něco Vám tam chybí? Nebojte se to říct. Pokusíme se to napravit, pokud to bude v našich silách. Je zima, dlouhé večery, teď je ten pravý čas! V lezecké sezóně se vice leze 🙂

Tak to jen pár info. Doufám, že jste vydrželi číst až do konce 🙂

Váš předseda

V roce 2021 se bude volit nový předseda DKH Broumov, tak to se mnou ještě tento rok Vydržte!

Ruprechtický špičák 2020

Publikováno 5.1.2020/Oddíl

Pozdě ale přeci. Níže prosba Bohouše Stillera – dlouholetého předsedy a člena HO Broumov.

Výstup už proběhl, ale je pěkné si připomenout, proč první den v Novém roce chodíme na “Ruprechtičák”. Více už Bohouš:

Ahoj kamarádi přátelé, lezci. V roce 2003 mně a nám všem odešel (do lezeckého nebe) kamarád a parťák na laně, Jirka Kuneš. Na Ruprechtickém Špičáku to bylo to poslední místo, kde jsme se potkali, viděli a hovořili společně.A pak se to stalo, že 2.1.2003 je smetla lavina ve Vysokých Tatrách.Od té doby chodíme na novoroční výstup na Ruprechtický Špičák. Díky všem za účast na výstupu a vzpomínku na Jirku. Stiller B. 

Jirka Kuneš

Míša a Bohouš

Výročí “80”

Publikováno 5.1.2020/Oddíl

2.1.1940 Se narodil nejstarší člen broumovského horolezeckého oddílu František Frantík Jaroš.

O Frantíkovi už bylo mnoho řečeno a napsáno v souvislosti s nedávným výročím roku 1968. I na našich stránkách jsem o Frantovi psal, jako o svém prvním spolulezci. Dolu Vám dávám odkaz na tento článek.

S Frantíkem jsme se setkali 1.1.2020 při tradičním výstupu na Ruprechtický špičák. Franta je jeho pravidelným účastníkem. Obdivovali jsme ho, s jakým elánem vystoupal na vrchol vysoký 880 m! Skoro nebyl ani udýchaný. Na mou otázku, co ho v tomto věku trápí odpověděl:

Nohy dobrý, všechno dobrý….nejvíc mě trápí pomyšlení, že zas budu muset jít na zdravotní prohlídku, abych mohl řídit auto!

Franta se nezdá, ale i v tomto pokročilém věku stále leze! I když, podle jeho slov to už za moc nestojí. (: Ale do skal jezdí a se svými parťáky zdolává pískovcové věže, i když už lehčími cestami.

Za oddíl Frantíkovi přejeme hodně zdraví a aby mu to ještě dlouho “lezlo”!

Fotku na začátku článku jsem vyfotil 1.1.2020 na Ruprechtickém špičáku. Minutu poté si Franta řádně loknul medoviny a byl spokojený (:

Naše celá parta na “Ruprechtičáku”