DKH Broumov

Publikováno 20.8.2026/Oddílová akce

I v letošním parném létě se horolezeckému spolku z Broumova podařilo zorganizovat lezecký den s dětmi. Termín byl letos posunut až do horkých červencových dní, jelikož mnoho dětí bylo na začátku prázdnin na letních táborech. Minulý rok jsme kvůli dešťům museli lezení z Adršpachu přesunout na opuku v Novém Městě nad Metují, kde se dá lézt i krátce po dešti. Letos nám svítilo sluníčko a panovaly příjemné letní teploty. Horolezecký spolek v Broumově byl také posílen o nové členy, potažmo o nové lezecké špunty. Nově si s námi zalezli Majdalénka, Velen, Isik a Vojta. Majdalénce ještě nebylo pět let, ale na svůj věk podávala neuvěřitelné výkony!

Bylo zajímavé pozorovat, jak se děti vyrovnaly s přechodem z lezeckých stěn, kde po většinu roku trénují, na opravdové skály. Chyty a stupy na lezeckých stěnách jsou menším dětem přizpůsobeny, ale jiné je to na pískovcových věžích, kde chyty jsou kolikrát daleko od sebe a stupy mezi nimi malé. Bylo obdivuhodné, s jakou vervou a beze strachu se mladí lezci pouštěli do lezeckých cest, povzbuzováni svými kamarády a také rodiči. Postupně se vystřídali na věžích s názvy Druhá, Třetí, Dvojče a Čertova stěna.

Pozdě odpoledne jsme posbírali úvazky, lezečky a různé svršky, které děti v zápalu lezení všude nechávaly, vše jsme zabalili do kletrů a dětských batůžků a seběhli jsme z Křížového vrchu na chatu, kde nás čekalo připravené ohniště na opékání buřtů. Než se ale oheň rozhořel, došlo i na udílení cen a rozdání medailí za skvělé výkony a statečnost. Konečně i Kuba se dočkal své sladké odměny, na kterou se celý den vyptával a na kterou se těšil možná víc než na lezení. Dřevěné medaile jsou sice pěkná věc, ale sladké je sladké (: Tatranky a „pitíčka“ zmizely v mlsných bříškách jako první a až pak se děti pustily do opékání buřtů.

Slunce se pomaličku klonilo k západu, děti byly stále čilé, ale vlaky a autobusy nečekají, byl čas na odjezd domů. Myslím, že lezecký den s dětmi se povedl. Odřená kolena, špinavé ruce a mastné usměvavé pusy to jasně dokazovaly. Děkujeme i za podporu města Broumova, které nám přispělo na ceny a občerstvení pro děti! Děkuji také ostatním členům oddílu, kteří věnovali svůj čas dětem a především dbali na bezpečnost a pohodu při lezení.

Remi

Předseda spolku DKH BROUMOV

Fotky: Rekíno, Remi, Maki

Publikováno 14.7.2026/Oddílová akce

Broumovský horolezecký oddíl pořádá 25.7.2026 lezení s dětmi ve skalách.

Sraz v 10.00 hod na odpočinkovém místě za parkovištěm pod Křížovým vrchem.

Program:

• 10.00 sraz a odchod do skal
• lezení s dětmi
• kdo nebude jistit děti může si lézt na okolních věžích
• po lezení opékání buřtů
• vyhodnocení a předání odměn pro děti
• vlastní program

Doprava:

Vlakem, autobusem nebo autem. Konání akce je vždy podmíněno počasím. Pokud by byla špatná předpověď, můžeme operativně změnit plán a místo akce. Proto sledujte naše stránky. Pití bude zajištěno, buřty na opékání si přineste vlastní.

Případné dotazy směřujte na předsedu oddílu 🙂

Těšíme se na Vás!!

Realizační tým a předseda.

Na půjčení budou oddílové malé a celotělové úvazky.

Hory/Publikováno 22.6.2026

Tábořiště pod Mount Kenya

Výstup na Mount Kenya: Když dovolená bolí už od druhého dne

Když se řekne Afrika, většina lidí si představí safari, slunce, palmy a teploty, při kterých se asfalt mění v tekutinu. My jsme si ale řekli, že to je moc jednoduché, a proto jsme si vybrali výstup na Mount Kenya – pětitisícovku přímo na rovníku. Protože co může být lepšího než cestovat přes půl světa za teplem a pak několik dní mrznout ve výšce těsně nad pěti kilometry?

Po příletu do Nairobi v jednu ráno jsme zjistili, že letiště spí stejně tvrdě jako většina cestujících. Nikde nikdo, jen řidič, kterému byly ve tmě vidět hlavně zuby a bělmo očí. Naše africká show měla trvat týden, a protože času nebylo nazbyt, naložili jsme se do autobusu a vyrazili vstříc horám.

U vstupní brány národního parku mi místní nosič oznámil, že můj batoh je příliš těžký. Váha ukazovala 29 kilogramů. Nosič se na mě díval způsobem, jakým lékař sleduje člověka, který si myslí, že si doma sám vytrhne zub. Nabízel pomoc. Já odmítla. Přeci to dám. O několik hodin později jsem si nebyla úplně jistá, jestli jsem neudělal životní chybu.

Před vstupem do NP

Hory v Africe nejsou jako naše hory. U nás vám svačinu ukradne maximálně volně pobíhající pes. Na Mount Kenya operují celé zvířecí gangy. Nejprve nás na chatě vítaly opice, které pečlivě sledovaly přípravu snídaně. Následně damani. Všichni měli stejný obchodní model: „Ty vaříš, my jíme.“

Jednou z nezapomenutelných částí cesty byla takzvaná Vertical Bog, tedy vertikální bažina. Už samotný název je podezřelý. Stezka mizela v bahně, mezi jezírky a mokřady, a my se snažili tvářit, že přesně víme, kudy jdeme. Ve skutečnosti jsme se pohybovali metodou „doufej a šlapej“.

Autorka článku na cestě do Mac Kinders

Velký plán: Vylézt na Nelion

Po aklimatizačním výstupu na Point Lenana jsme se rozdělili. Jedna skupina zamířila na Point John. My jsme si vybrali Nelion – 5 188 metrů vysoký vrchol a cestu o čtrnácti délkách obtížnosti UIAA V.

Nelion 5188 m

Jinými slovy: místo pohodové turistiky jsme si dobrovolně vybrali několikahodinové lezení ve výšce, kde se člověk zadýchá u zapínání bundy.

Lezecký den začal ve tři ráno. Tma, vítr, suť a nejistota. Klasická dovolenková pohoda. Po nástupu do stěny jeden z členů výpravy usoudil, že kombinace nadmořské výšky a kamenné palby od spolulezce není ideální rekreační program, a rozhodl se výstup ukončit. Zbytek pokračoval vzhůru.

Jeho rozhodnutí nikdo nezpochybňoval. Když vám partner ve stěně pošle lavinu kamení, důvěra obvykle nekvete.

Afrika? Kdepak, zimní Tatry

Počasí se postupně začalo kazit. Na vrcholu Afriky jsme očekávali slunce. Místo toho přišly sněhové krupky, mlha a mokrá skála. Najednou jsme lezli regulérní zimní výstup. Chyty zasněžené, ruce promrzlé, na štandech jsme se klepali zimou. A to všechno na rovníku. Kdyby nám někdo tehdy řekl, že jsme v Africe, asi bychom mu nevěřili.

Kolem třetí odpoledne jsme konečně stáli na vrcholu Nelionu. Díky Romane, jen tvoji zásluhou!!! Radost byla veliká. Fotka, gratulace. Pak jsme si uvědomili, že nás čeká čtrnáct slanění dolů. Najednou jsme měli úplně nový životní cíl: aby se ani jednou nezaseklo lano. Naštěstí nezaseklo. To jsme po dvanácti hodinách lezení považovali za stejný úspěch jako samotný vrchol.

Na vrcholu Nelionu

Když jsme po osmé večer dorazili zpět do tábora, byli jsme zralí na převoz v horizontální poloze. Tam nás čekal kamarád s horkým čajem. V tu chvíli jsme pochopili, že neexistuje luxusní restaurace, která by se mohla rovnat hrnku teplého čaje po dvanáctihodinovém lezení v pěti tisících metrech.

Závěr

Expedice na Mount Kenya nám přinesla všechno: opice, bahno, sníh, mráz, těžké batohy, nádherné lezení i vrcholový úspěch.

A hlavně cenné poznání:

Když někdo řekne: „Jedeme do Afriky za teplem,“ je vždycky dobré se nejdřív zeptat, do jaké nadmořské výšky.

Text a fotky: Jarmila Lemfeldová

Tábořiště

Vrchol Lenana

Průvodci

Bivakovací chata na vrcholu Nelionu

Publikováno 9.6.2026/Oddílová akce

Za okny pozoruji déšť a vzpomínám na letošní oddílovou Sázavu. Ani vlastně nevím, kdy jsme jako oddíl horolezců vyjeli na vodu poprvé. Ale vím, že to bylo na Vltavu. A taky vím, od koho byl asi podnět. Luboš Urban, je to horolezec, ale především velký vodák. Však ze začátku to bylo vše v jeho režii. Půjčil lodě, naložil je na vlek a přivezl na řeku. On nás naučil správně pádlovat a on nám řekl jestli tu šlajsnu sjedeme, nebo ji máme přenést. No a Luboš s námi na vodu už mnoho let nejezdí, ale nám ta tradice zůstala a pokračujeme v ní. A je to velká zábava, myslím, že se všichni na vodu těšíme, a pak si to užíváme. Za ty roky jsme těch řek spluli hodně, ale pořád nám některé neprobádané zůstávají. Když jsme letos naše vodáctví rekapitulovali, tak jsme zjistili, že Otava nám ještě chybí. Tak plán na příští rok je jasný! Taky se divím, jak nám vychází počasí. Marně vzpomínám, že by nám jeden celý den plavby pršelo. No jasně, sem tam bouřka zahrozila, nebo jsme rychle přirazili ke břehu a schovali se, než to přešlo, ale pak bylo zas pěkně. I letos to bylo načasované. V neděli odpoledne jsme rychle sbalili stany a když jsme usedli do restaurace k pozdnímu obědu, tak začalo lít jak z konve. Tak to bylo zase se štěstím 🙂

Pokračovat ve čtení „Sázava 2026“

Publikováno 12.5.2026/Oddílový zájezd

Lezení pod stíny akátů

První oddílová akce je úspěšně za námi. Letos, tak jako minulý rok, jsme ji nasměrovali do oblasti, kde i za nepříznivých povětrnostních podmínek jde po případném dešti rychle lézt. Je začátek lezecké sezóny, tak i sportovně odjištěné cesty jsou na rozlezení a budování „morálu“ vhodnější, a to vše splňuje oblast Vltavská žula. Jednotlivé oblasti se nalézají kolem Vltavy, a to přibližně 20 km od Příbrami a zhruba 65 km od Prahy. Náš oddíl nejvíce navštěvuje skály na Rovišti, u Velké a Lomy, z nich nejhezčí je asi ten Borový. Právě ten posledně jmenovaný jsme letos po delší době opět navštívili a pěkně jsme si v něm zalezli.

Pokračovat ve čtení „Lezení pod stíny akátů“