Publikováno 9.6.2026/Oddílová akce
Za okny pozoruji déšť a vzpomínám na letošní oddílovou Sázavu. Ani vlastně nevím, kdy jsme jako oddíl horolezců vyjeli na vodu poprvé. Ale vím, že to bylo na Vltavu. A taky vím, od koho byl asi podnět. Luboš Urban, je to horolezec, ale především velký vodák. Však ze začátku to bylo vše v jeho režii. Půjčil lodě, naložil je na vlek a přivezl na řeku. On nás naučil správně pádlovat a on nám řekl jestli tu šlajsnu sjedeme, nebo ji máme přenést. No a Luboš s námi na vodu už mnoho let nejezdí ale nám ta tradice zůstala a pokračujeme v ní. A je to velká zábava, myslím, že se všichni na vodu těšíme, a pak si to užíváme. Za ty roky jsme těch řek spluli hodně, ale pořád nám některé neprobádané zůstávají. Když jsme letos naše vodáctví rekapitulovali, tak jsme zjistili, že Otava nám ještě chybí. Tak plán na příští rok je jasný! Taky se divím, jak nám vychází počasí. Marně vzpomínám, že by nám jeden celý den plavby pršelo. No jasně, sem tam bouřka zahrozila, nebo jsme rychle přirazili ke břehu a schovali se, než to přešlo, ale pak bylo zas pěkně. I letos to bylo načasované. V neděli odpoledne jsme rychle sbalili stany a když jsme usedli do restaurace k pozdnímu obědu, tak začalo lít jak z konve. Tak to bylo zase se štěstím 🙂
No a jaká vlastně letošní voda byla? Minulý rok jsme jeli horní tok a končili jsme v Českém Štenberku. Letos jsme rozbili tábor ve městě Sázava a odtud jsme se vlakem přemístili na start do Českého Štenberka.
Na start
Zde jsme nafasovali lodě a za příjemného počasí se opřeli do pádel. Podle vodácké navigace nás čekala celkem dlouhá trasa, po vodě, která moc neteče. Stav vody byl hraniční, horní tok už se nedal jet, ale na našem úseku to ještě šlo, i když to někdy pěkně drhlo.
Jó kormidlo se má
Výhodu měly lodě s vyrovnanou posádkou. Když se loď na kamenech zastavila, háček vyskočil a kormidelníka trochu popotáhl a jelo se zvesela dál. Horší to měly posádky s „nefunkčním“ háčkem, viď Dolfo! Sám si pádlovat, sám si loď vyprošťovat, to byla teprve makačka 🙂 No a nejlépe na tom byl Máťa. Jeho parťák to vzdal, a tak si Máťa místo dvoumístné kanoe půjčil jednomístný kajak. Nejdřív jsme nevěřili, že se do něho poskládá, ale když se mu to konečně podařilo a zabral veslem, tak jsme mu tu jeho rychlost na tom „oleji“ záviděli.
Hurá vešel se tam!
Fasuňk lodí
Kolem páté jsme konečně dorazili do kempu. Někteří, po celodenním pádlování na slunci změnili barvu kůže a čekala je dlouhá horká noc. Indiánský náčelník „Tekoucívoda“ by z nich měl radost 🙂 Druhý den nás čekal kratší úsek do Chocerad. Ale leháro na vodě se zas nekonalo. Museli jsme stihnout odevzdat lodě do 12:00 hod. Pokud bychom to nestihli, museli bychom čekat do dvou hodin, a to by nám zas ujel vlak zpět do kempu. Pádlovali jsme jak o život a poslední dorazili do cíle doslova za pět minut dvanáct. Byli jsme docela uštvaní, ale vidina chladného piva a dobrého oběda nás hodila brzy do klidu. Ochlazeni a znovu dopáleni jsme byli záhy po tom, co jsme vlezli do první hospody a pan hostinský nám oznámil, že v čase oběda nás v počtu 16 vodáků nemůže absolutně obsloužit. Jeho: „ TAK TO OPRAVDU NEDÁM“ nám ještě dlouho znělo v uších!
Olej
Napravil to až hostinský v Krčmě U Žraloka. Bohužel taky nevařil, ale pivo značky Primátor měl dobré 🙂 Vlak jel vyjímečně na čas, asi tušili že povezou mašinfíru Masakra, a tak jsme ještě před deštěm stihli v kempu zabalit stany. A závěrečná rekapitulace? Nikdo se letos necvakl, slivovice se nedopila, když nechrápal Lampič, tak ho nahradil Venda, šiška sekané se jí lžící, i s osmi čerstvými štychy na palci ruky se dá odpádlovat 34 km a ztracená Ema se po dlouhém hledání našla na záchodě 🙂
Howg a pádlu zdar, či nejlépe AHÓÓJ!
Text a foto: Remi
Sekaná se krájí lžící
Ti co přežili 🙂
Pohoda není náhoda
Letos jsme se neudělali 🙂
Konec dobrý, všechno dobré!
