Hory/Publikováno 22.6.2026
Tábořiště pod Mount Kenya
Výstup na Mount Kenya: Když dovolená bolí už od druhého dne
Když se řekne Afrika, většina lidí si představí safari, slunce, palmy a teploty, při kterých se asfalt mění v tekutinu. My jsme si ale řekli, že to je moc jednoduché, a proto jsme si vybrali výstup na Mount Kenya – pětitisícovku přímo na rovníku. Protože co může být lepšího než cestovat přes půl světa za teplem a pak několik dní mrznout ve výšce těsně nad pěti kilometry?
Po příletu do Nairobi v jednu ráno jsme zjistili, že letiště spí stejně tvrdě jako většina cestujících. Nikde nikdo, jen řidič, kterému byly ve tmě vidět hlavně zuby a bělmo očí. Naše africká show měla trvat týden, a protože času nebylo nazbyt, naložili jsme se do autobusu a vyrazili vstříc horám.
U vstupní brány národního parku mi místní nosič oznámil, že můj batoh je příliš těžký. Váha ukazovala 29 kilogramů. Nosič se na mě díval způsobem, jakým lékař sleduje člověka, který si myslí, že si doma sám vytrhne zub. Nabízel pomoc. Já odmítla. Přeci to dám. O několik hodin později jsem si nebyla úplně jistá, jestli jsem neudělal životní chybu.
Před vstupem do NP
Hory v Africe nejsou jako naše hory. U nás vám svačinu ukradne maximálně volně pobíhající pes. Na Mount Kenya operují celé zvířecí gangy. Nejprve nás na chatě vítaly opice, které pečlivě sledovaly přípravu snídaně. Následně damani. Všichni měli stejný obchodní model: „Ty vaříš, my jíme.“
Jednou z nezapomenutelných částí cesty byla takzvaná Vertical Bog, tedy vertikální bažina. Už samotný název je podezřelý. Stezka mizela v bahně, mezi jezírky a mokřady, a my se snažili tvářit, že přesně víme, kudy jdeme. Ve skutečnosti jsme se pohybovali metodou „doufej a šlapej“.
Autorka článku na cestě do Mac Kinders
Velký plán: Vylézt na Nelion
Po aklimatizačním výstupu na Point Lenana jsme se rozdělili. Jedna skupina zamířila na Point John. My jsme si vybrali Nelion – 5 188 metrů vysoký vrchol a cestu o čtrnácti délkách obtížnosti UIAA V.
Nelion 5188 m
Jinými slovy: místo pohodové turistiky jsme si dobrovolně vybrali několikahodinové lezení ve výšce, kde se člověk zadýchá u zapínání bundy.
Lezecký den začal ve tři ráno. Tma, vítr, suť a nejistota. Klasická dovolenková pohoda. Po nástupu do stěny jeden z členů výpravy usoudil, že kombinace nadmořské výšky a kamenné palby od spolulezce není ideální rekreační program, a rozhodl se výstup ukončit. Zbytek pokračoval vzhůru.
Jeho rozhodnutí nikdo nezpochybňoval. Když vám partner ve stěně pošle lavinu kamení, důvěra obvykle nekvete.
Afrika? Kdepak, zimní Tatry
Počasí se postupně začalo kazit. Na vrcholu Afriky jsme očekávali slunce. Místo toho přišly sněhové krupky, mlha a mokrá skála. Najednou jsme lezli regulérní zimní výstup. Chyty zasněžené, ruce promrzlé, na štandech jsme se klepali zimou. A to všechno na rovníku. Kdyby nám někdo tehdy řekl, že jsme v Africe, asi bychom mu nevěřili.
Kolem třetí odpoledne jsme konečně stáli na vrcholu Nelionu. Díky Romane, jen tvoji zásluhou!!! Radost byla veliká. Fotka, gratulace. Pak jsme si uvědomili, že nás čeká čtrnáct slanění dolů. Najednou jsme měli úplně nový životní cíl: aby se ani jednou nezaseklo lano. Naštěstí nezaseklo. To jsme po dvanácti hodinách lezení považovali za stejný úspěch jako samotný vrchol.
Na vrcholu Nelionu
Když jsme po osmé večer dorazili zpět do tábora, byli jsme zralí na převoz v horizontální poloze. Tam nás čekal kamarád s horkým čajem. V tu chvíli jsme pochopili, že neexistuje luxusní restaurace, která by se mohla rovnat hrnku teplého čaje po dvanáctihodinovém lezení v pěti tisících metrech.
Závěr
Expedice na Mount Kenya nám přinesla všechno: opice, bahno, sníh, mráz, těžké batohy, nádherné lezení i vrcholový úspěch.
A hlavně cenné poznání:
Když někdo řekne: „Jedeme do Afriky za teplem,“ je vždycky dobré se nejdřív zeptat, do jaké nadmořské výšky.
Text a fotky: Jarmila Lemfeldová
Tábořiště
Vrchol Lenana
Průvodci
Bivakovací chata na vrcholu Nelionu
