Pozdě ale přeci. Níže prosba Bohouše Stillera – dlouholetého předsedy a člena HO Broumov.
Výstup už proběhl, ale je pěkné si připomenout, proč první den v Novém roce chodíme na “Ruprechtičák”. Více už Bohouš:
Ahoj kamarádi přátelé, lezci. V roce 2003 mně a nám všem odešel (do lezeckého nebe) kamarád a parťák na laně, Jirka Kuneš. Na Ruprechtickém Špičáku to bylo to poslední místo, kde jsme se potkali, viděli a hovořili společně.A pak se to stalo, že 2.1.2003 je smetla lavina ve Vysokých Tatrách.Od té doby chodíme na novoroční výstup na Ruprechtický Špičák. Díky všem za účast na výstupu a vzpomínku na Jirku. Stiller B.
2.1.1940 Se narodil nejstarší člen broumovského horolezeckého oddílu František Frantík Jaroš.
O Frantíkovi už bylo mnoho řečeno a napsáno v souvislosti s nedávným výročím roku 1968. I na našich stránkách jsem o Frantovi psal, jako o svém prvním spolulezci. Dolu Vám dávám odkaz na tento článek.
S Frantíkem jsme se setkali 1.1.2020 při tradičním výstupu na Ruprechtický špičák. Franta je jeho pravidelným účastníkem. Obdivovali jsme ho, s jakým elánem vystoupal na vrchol vysoký 880 m! Skoro nebyl ani udýchaný. Na mou otázku, co ho v tomto věku trápí odpověděl:
Nohy dobrý, všechno dobrý….nejvíc mě trápí pomyšlení, že zas budu muset jít na zdravotní prohlídku, abych mohl řídit auto!
Franta se nezdá, ale i v tomto pokročilém věku stále leze! I když, podle jeho slov to už za moc nestojí. (: Ale do skal jezdí a se svými parťáky zdolává pískovcové věže, i když už lehčími cestami.
Za oddíl Frantíkovi přejeme hodně zdraví a aby mu to ještě dlouho “lezlo”!
Fotku na začátku článku jsem vyfotil 1.1.2020 na Ruprechtickém špičáku. Minutu poté si Franta řádně loknul medoviny a byl spokojený (:
V dešti, ve větru a v mlze, ale ve skvělé náladě letos proběhlo “poslední slanění” našeho broumovského horolezeckého oddílu.
V sobotu se nás na Slavném sešlo sedmnáct. Ne všichni vydrželi až do nedělního rána, ale ten kdo se nakonec rozhodl vyměnit teplo domova za vítr, déšť a dobrou partu, zažil pěkné “sportovní odpoledne”.
Postupně jsme si opekli špekáčky, pískařskou sezónu jsme ukončili nezbytným posledním slaněním a noční vycházku jsme nasměrovali do neprobádaných soutěsek Broumovských stěn.
Pak už se jen baštily výborné chlebíčky a povídalo se dlouho do noci u ohně a později ve vyhřátém srubu.
Všem díky za skvělou atmosféru, za pomoc při řezání dřeva na oheň a “našim” děvčatům za skvělé chlebíčky! A zase za rok! 🙂
Ádrkros je za námi. Letošní počasí bylo opravdu výživné. Teploměr v čase startu ukazoval pět stupňů. Mlha, která by se dala krájet a slabý déšť nevěstil nic dobrého. Ale účast na Ádrkrosu jsme si odsouhlasili jako jednu z oddílových akcí, které se chceme zúčastnit. Tak přesto vlak nejede. Předseda musí jít vždy příkladem a další zájemci z oddílu se buď zalekli počasí, nebo málo natrénovali. Ale Jarča přijela a tak jsme mohli obsadit obě horolezecké kategorie.
Jedna věc nám ale dělala vrásky na čele! Letos byla změněna trasa závodu. Ochranářům se nelíbilo běhání Řeřichovou roklí, a tak se celá trasa překopala, běželo se opačným směrem a trať se prodloužila na Kalousy. Trochu jsme se báli, abychom ve skalách nezabloudili, ale to se nestalo! Po závodě jsme konstatovali, že se nám nová trasa oběma líbila.
Bez úhony jsme závod absolvovali a cíl, který jsme si stanovili před závodem, dát Ádrkros pod jednu hodinu, jsme oba splnili!
Děkujeme za morální podporu ve formě sms, které nám ráno před startem přišly a hlavně mé ženě Ivetě, která s námi vydržela až do konce závodu a vše dokumentovala. Byla promoklá a promrzlá na kost a klepala se zimou ještě v sobotu večer u rozpálených kamen.
