Frankenjura

---

Skály u Spies

Na Víkend 7. -8. 5. 2016 jsme přijali lezeckou nabídku od kluků z firmy Yate z Hradce Králové. Roman s Markem si naplánovali víkend ve Frankenjuře a nabídli mně tři volná místa v autě. Z našeho oddílu nakonec jeli Roman s Jitkou a já. Na zájezd jsem se těšil, do skal jezdím už 39 let a navštívil jsem už mnoho lezeckých oblastí ale do bájné Frankenjury jsem se doposud nepodíval.

Frankenjura

Legendární lezecká oblast rozpínající se nad Norimberkem láká svými podmínkami nejenom nás, obyčejné lezce, ale i lezeckou špičku. V lesích se nedaleko od sebe nacházejí různé vápencové útvary, které vytváří úžasné prostředí. Průvodce svého čtenáře ohromuje zajímavými čísly: 200 – tolik let se už v daném místě leze, 1000 – až s tolika skalními útvary se zde můžete potkat, 7000 – číslo, které byste museli překonat, abyste mohli říci, že jste přelezli všechny cesty.

Skály se nachází v krásné krajině. Teď na jaře je vše umocněné pohledem na bíle kvetoucí ovocné stromy a keře. Na polích už žlutě svítí řepka. Malebná údolí jsou protkána četnými potoky, na kterých stávalo mnoho mlýnů. Dnes už nemelou, ale mnoho jich je citlivě zrestaurováno a zbyly po nich mělké náhony, u kterých se koupou děti. Celý kraj je pospojován kvalitními silničkami, a tak se  pro příště nabízí, vzít si s sebou i kola.

Weissenstein

THE END 6-  Leze Roman (Blesk)

Tuto oblast lze spojit také s jmény významných lezců.

Wolfgang Gullich (1960-1992)

Snad každý horolezec už o tomto fenomenálním lezci někdy slyšel. Já sám jsem měl jeho plakát v počátcích svého lezení v pokojíčku. Jeho svaly na rukách byly obrovské. Byl to jeden z prvních lezců, který svoje tréninkové metody v posilovně přímo přizpůsobil lezeckému sportu jako takovému. Byl to profesionální sportovní lezec z Německa, který ve své době posouval horní hranici stupnice obtížnosti. (Tak jako to dnes dělá náš Adam Ondra). V roce 1991 přelezl ve Frankenjuře dnes už legendární cestu Action Direct (11 UIAA, 9a fr.), která byla znovu překonána až v roce 1995 Alexandrem Adlerem. Náš Adam Ondra ji vylezl v roce 2008. Mezi další Wolfgangovi extrémní výkony patří sólo přelez cesty Separate Reality (8+/9-) v Yosemitech. Když tuto cestu přelezl, prohlásil:

„Je to myšlenka na smrt, která nás učí vážit si života“

Tak takové myšlenky se mi proháněly hlavou cestou do Frankenjury a přemýšlel jsem i o tom, co na to budou říkat moje netrénované prsty. Pro tuto oblast je totiž typické, že se leze po vápenci který je provrtán mnoha malými dírkami, po kterých se leze. A to na cvičné stěně ani v Hisu nenatrénujete.

Po bezmála pětihodinové cestě z Hradce Králové jsme dorazili na místo. Vytipované místo na spaní Roman našel i ve tmě. I přes mnoho zaparkovaných aut na nás zbyl celý otevřený přístřešek s lavičkami.

Naše spaní

Noc byla docela studená,  v mém letním „umíráčku“ jsem to ale přežil bez klepání. Ráno bylo plechové nebe, a tak jsme po vydatné snídani přejeli do oblasti, kde od rána svítilo slunce. Po malé chvilce váhání jsme hned nasadili kraťasy a začali lézt první cesty. Za chvíli i přes mírný vítr nám bylo při lezení teplo. Pustili jsme se do dalších, už na pohled krásných, cest a odpoledne jsme už lezli cesty obtížnosti 7-.

Weissenstein

Akku 7-

K večeru jsme přejeli do jiné oblasti, kde už nám s Romanem a Jitkou „odcházely“ prsty a tak jsme „vyháčkovali“ poslední cesty a totálně se dodělali. To Mára byl stále plný sil a s druhým Romanem dávali jednu těžkou cestu za druhou a vše na OS. Noc jsme strávili na stejném místě, jen s tím rozdílem, že jsme spali na otevřené terase pod několik století starou lípou. Krásně se usínalo pod otevřeným nebem, posetým myriádami hvězd.

Spaní pod lípou

Ráno bylo jak přes kopírák s tím předešlým. Nejeli jsme daleko, využili jsme možnosti lézt pět minut od místa, kde jsme spali. Ráno jsem musel nejprve rozhýbat prsty z předešlého dne. Šlo to nějak ztuha a cesty byly navíc taky trochu více olezeny. Ale po prvních výstupech už bylo vše v normále. Dávali jsme jednu hezčí cestu než druhou a nebýt toho, že krásný den přilákalo do skal mnoho místních lezců, vydrželi bychom tam až do večera.

Spies

Idealverchneidung 6+

Ve chvíli, když už se skály až příliš přehustily, jsme práskli do koní a po cestě domů se ještě zastavili  ve dvou vytipovaných oblastech. Ty nás přímo nadchly svými krásnými cestami, ale čas byl neúprosný a museli jsme myslet na cestu domů. V místním mlýnském náhonu jsme provedli desaktivaci zpocených nohou a nadobro opustili krásnou lezeckou oblast.

Zhodnocení?

Zájezd se povedl. Počasí bylo vynikající a parta jak by smet. Každý si mohl lézt ve své obtížnosti, někdo momentálně 7- a někdo 8 a víc. Vylezly se krásné cesty a mě osobně Frankenjura přímo nadchla a každému ji doporučuji. Zaleze si tu určitě každý!

Už teď se těším na další zájezd do bájné Frankenjury!

Všechny fotky zde.