Publikováno 1.12.2021 / Oddílová akce
Na „poslední slanění“ se vždy těším, ale zároveň pociťuji trochu smutku z toho, že nám končí „pískovcová“ sezona. Každý rok to nějak rychle uteče. A obzvlášť v těch našich „broumovských“ končinách. Písek tu zůstává dlouho mokrý a v některých oblastech se smí lézt až od 1.července. Někdy dorazí deštivý podzim a pískovcová sezona se nám smrskne jen na tři měsíce!
Ale na to slanění se těším, i na ty každoročně nevyzpytatelné podmínky. Co jsme jich za ty roky zažili. Jednou napadlo patnáct centimetrů sněhu, podruhé lilo jako z konve a nebo jsme šli v takové mlze, že jsme v té záplavě listí nenašli cestičku k chatě.
Ale přesto se na tento každoroční akt všichni moc těšíme.
Je čím dál těžší dát dohromady celý oddíl a vyjít si někam společně zalézt, ale o slanění to neplatí. Sejde se nás vždy skoro celá parta. Přijdou „starý“ pardálové, který si už to své vylezli, ale i „mlaďáci“ co je jim dvacet čtyři hodin na lezení málo…….a těch historek ze skal co se vyslechne……. a já myslel, že mě druhý den bolí ty břišní svaly z lezení!
Tak tomu bylo i letos ke konci listopadu. Po delší době jsme se opět vrátili na Jitřenku. Sešlo se nás opravdu hodně. Než naše kroky zamířily k věži se stejným názvem jako srub, stihli jsme nařezat a naštípat dřevo a narazit soudek piva, který pro nás speciálně navařil Rekíno. Díky Martine, bylo skvělé 🙂
Krásná věž – Jitřenka, vypínající se nedaleko srubu, nám letos nedala nic zadarmo. Bylo pod mrakem, sychravo a foukal studený vítr. Ale „Masakr“ se své role prvolezce ujal „zodpovědně“ a nedal se odradit ani počátečním nezdarem! Těžce vybojovanou nástupní spáru si dal hnedle dvakrát. Při prvním pokusu se v „hlemzacím“ komínku neudržel a bez varování se zřítil na zem 🙂 Ještě že bylo připraveno mnoho záchranných rukou. Měl ten pád jako do bavlnky.
Posilnil se „ohnivou vodou“ a jeho druhý pokus už byl stoprocentní. Po komínku následoval žlábeček, pak travers na hranu a po pěkných kyzech na vrchol. Byla z toho velká radost a na vrchol se mohl vydat zástup promrzlých přihlížejících. Pak někdo i vtipně poznamenal:
Pro někoho to bylo letošní první a zároveň poslední slanění 🙂
Všichni jsme pak bezpečně slanili a řádně ztuhlí jsme se vydali cestou, necestou, přes převislé mechy, hluboké rokle a černé rašeliny zpět ke srubu. Mezitím nám staří pardálové rozdělali oheň a natočili pivo. Nezbývalo, než naříznout buřty a začít opékat. Mezitím dorazilo ještě pár opozdilců, a tak se zábava u ohně rozproudila. Bilancování lezecké sezony a řeči o lezení se vedly dlouho do noci a ani na tradiční noční výpravu jsme nezapomněli. Tradice je tradice……………to by nám nikdo neodpustil 🙂
Tak díky Jitřenko za laskavé přijetí, někdy se zas v této bezvadné partě objevíme a na oplátku ti na vrcholku vyměníme poškozenou krabičku s plesnivým zápisníkem.
Zasloužíš si to - jsi pro nás stále krásná a inspirující!
Váš předseda!
A tradičně tu pro Vás mám krátké video: