Poslední slanění 2021

Publikováno 1.12.2021 / Oddílová akce

Foto: M.Rek

Na „poslední slanění“ se vždy těším, ale zároveň pociťuji trochu smutku z toho, že nám končí „pískovcová“ sezona. Každý rok to nějak rychle uteče. A obzvlášť v těch našich „broumovských“ končinách. Písek tu zůstává dlouho mokrý a v některých oblastech se smí lézt až od 1.července. Někdy dorazí deštivý podzim a pískovcová sezona se nám smrskne jen na tři měsíce!

Ale na to slanění se těším, i na ty každoročně nevyzpytatelné podmínky. Co jsme jich za ty roky zažili. Jednou napadlo patnáct centimetrů sněhu, podruhé lilo jako z konve a nebo jsme šli v takové mlze, že jsme v té záplavě listí nenašli cestičku k chatě.

Ale přesto se na tento každoroční akt všichni moc těšíme.

Je čím dál těžší dát dohromady celý oddíl a vyjít si někam společně zalézt, ale o slanění to neplatí. Sejde se nás vždy skoro celá parta. Přijdou „starý“ pardálové, který si už to své vylezli, ale i „mlaďáci“ co je jim dvacet čtyři hodin na lezení málo…….a těch historek ze skal co se vyslechne……. a já myslel, že mě druhý den bolí ty břišní svaly z lezení!

Tak tomu bylo i letos ke konci listopadu. Po delší době jsme se opět vrátili na Jitřenku. Sešlo se nás opravdu hodně. Než naše kroky zamířily k věži se stejným názvem jako srub, stihli jsme nařezat a naštípat dřevo a narazit soudek piva, který pro nás speciálně navařil Rekíno. Díky Martine, bylo skvělé 🙂

Krásná věž – Jitřenka, vypínající se nedaleko srubu, nám letos nedala nic zadarmo. Bylo pod mrakem, sychravo a foukal studený vítr. Ale „Masakr“ se své role prvolezce ujal „zodpovědně“ a nedal se odradit ani počátečním nezdarem! Těžce vybojovanou nástupní spáru si dal hnedle dvakrát. Při prvním pokusu se v „hlemzacím“ komínku neudržel a bez varování se zřítil na zem 🙂 Ještě že bylo připraveno mnoho záchranných rukou. Měl ten pád jako do bavlnky.

Posilnil se „ohnivou vodou“ a jeho druhý pokus už byl stoprocentní. Po komínku následoval žlábeček, pak travers na hranu a po pěkných kyzech na vrchol. Byla z toho velká radost a na vrchol se mohl vydat zástup promrzlých přihlížejících. Pak někdo i vtipně poznamenal:

Pro někoho to bylo letošní první a zároveň poslední slanění 🙂

Všichni jsme pak bezpečně slanili a řádně ztuhlí jsme se vydali cestou, necestou, přes převislé mechy, hluboké rokle a černé rašeliny zpět ke srubu. Mezitím nám staří pardálové rozdělali oheň a natočili pivo. Nezbývalo, než naříznout buřty a začít opékat. Mezitím dorazilo ještě pár opozdilců, a tak se zábava u ohně rozproudila. Bilancování lezecké sezony a řeči o lezení se vedly dlouho do noci a ani na tradiční noční výpravu jsme nezapomněli. Tradice je tradice……………to by nám nikdo neodpustil 🙂

Tak díky Jitřenko za laskavé přijetí, někdy se zas v této bezvadné partě objevíme a na oplátku ti na vrcholku vyměníme poškozenou krabičku s plesnivým zápisníkem.

Zasloužíš si to - jsi pro nás stále krásná a inspirující!
Jarča nelení a přímo na vrcholu plete další rohožku…..
Náš Frantík si ani v 81 letech nedá slanění ujít, a to musí být vždy i na vrcholu…..
Nevím co to tam ten Rekíno dělá, že by mu bylo špatně po tom jeho pivu?
Já mám vše na salámu, nechte mě tu umřít!
Jó Kamča……. i u lezení to musí mít styl!
Zato Roman na styl moc nedá, hlavně vzhůru na vrchol 🙂
Růžová ji sluší……
No to je kosa, to bych ani toho psa Morfina ven nevyhnal!
Jé já to vylezla, od příštího roku znova začínám, já Vám ještě ukážu!!
„A když to vydržíš až dokonce uvidíš i tu Kamennou bránu……já už ji vidím, nebo ne? 🙂
Rekínoj se už udělalo dobře, zelená ho vyléčila 😀

Váš předseda!

A tradičně tu pro Vás mám krátké video:

Autor: Remi

Předseda