Vysoké Tatry – jarní skialp


Belianske Tatry

IMG_7833

„Řekni temu cypovi, ať sleze z těch lyží a vezme si haršajzny, bo jebne dolů!“

Pro neznalé ostravského nářečí následuje překlad.

„Řekni tomu lyžařskému učňovi (asi Tukínovi  :)), ať si sundá lyže a nasadí si stoupací železa, nebo se na tom ledu smekne a sletí dolů!“

Slovo cyp pochází z okolí Ostravy a Karviné. Původně se jednalo o označení hornického učně – nemotoru. V našem oddíle slovíčko cyp zavedl Jula, bo bydlí kousek od Bohumína. A používá se pro označení nemotory, ať už na lyžích nebo ve skalách. A na posledním skialpu ve Vysokých Tatrách padalo na adresu některých účastníků dost často.

Ale pěkně od začátku. Skialpinistická sekce našeho horolezeckého oddílu ve složení Jula, Jano, Tukan,  Aleš a já vyrazila v termínu 24. – 26. 3. 2017 do Malé Studené doliny ve Vysokých Tatrách. Organizátorem celé akce byl skialpinistický guru z Dolného Kubína – Jano. U něho byl také sraz ve čtvrtek večer. Jano nás už čekal a přivítal nás gulášem, pivem a místní „ohnivou vodou“. Když jsme vše vypili a snědli a Janovi se zdálo, že jsme dostatečně připraveni na přijímání špatných zpráv, oznámil nám, že s námi v pátek ráno nemůže odjet a přijde za námi až večer.

IMG_7882Naše parta

V pátek ráno jsme nejdříve zkontrolovali papouška, jestli tentokrát noc strávenou se skialpinisty přežil, a když jsme se ujistili, že „papouch“ žije a vesele nadává, nasedli jsme do auta a pokračovali dál do Starého Smokovce. Ve Smokovci nebylo po sněhu ani památky a ve vzduchu viselo jaro.

dav
Starý Smokovec – kde je sníh?

Hodili jsme lyže na batohy a jako těžkooděnci pochodovali na Hrebienok ve výšce 1285 m. Tady se konečně daly nasadit lyže a tak jsme se postupně propracovali k chatě „nalepeného kapitána“ (Zamkovského chata 1475 m) a v mlze jsme pokračovali dál k Téryho chatě 2015 m. Cestou nás strašil hukot lavin a v jedné chvíli, když jsme šlapali v mlze Velkým hangom, se zdálo, že nás lavina musí co nevidět schroustnout. Ale zastavila se včas a my se dostali do míst, kde jsme konečně opustili inverzní mlhu. Z levé strany se z mlhy vyklubala „žraločí ploutev“ Žluté stěny a doprava se nám konečně otevřel výhled na impozantní západní stěnu Lomnického štítu s legendární „hokejkou“.

dav
Lomničák s jasně patrnou Hokejkou

IMG_7771

Na „Terynce“ jsme z batohů vyndali přebytečné věci a nalehko jsme se vydali vzhůru dolinou, zjistit jaká je kvalita sněhu pro případné sjezdy plánované na další dny. V pohodovém tempu a za krásného počasí jsme se vyškrábali až do míst zvané Barania prehyba. Je ve výšce něco kolem 2450 m a naskytl se nám tu krásný výhled na Černý štít ve Velké Zmrzlé dolině.

IMG_7783Stupáme do Baraní prehyby

Už cestou nahoru jsme zjistili, že sjezd zpět na „Terynku“ nebude zadarmo. Kvalita sněhu se měnila postupně s výškou. První oblouky následného sjezdu byly v kašovitém hlubokém sněhu. Zde nebylo radno udělat chybu. Případný pád by měl fatální následky. Prostřední část už začala přimrzat, a tak se lyže částečně zařezávaly a dojezd k chatě byl na zmrzlém vlnkovitém firnu.

IMG_7788Baraní prehyba

IMG_7793Sjezd ze sedla

Napočítali jsme čtyři druhy sněhu a někteří z nás si připadali jako cypové, kteří jsou poprvé na lyžích! Ale šťastně jsme všichni sjezd zvládli. Jano už taky dorazil a tak jsme náš dlouhý den probrali na chatě u piva a dobrého jídla.

IMG_7809Zpět na chatě. Vychutnáváme večer.

V sobotu byl v plánu výstup a případný sjezd z Baraních rohů 2526 m. Probudili jsme se do překrásného dne. V noci přimrzlo, a tak první větší sklon svahu prověřil kvalitu našich tuleních pásů. Firn byl totálně zmrzlý. Výstup do Baraního sedla vedl převážně ve stínu, a tak se nedalo předpokládat, že firn změkne. Kdo vlastnil „haršajzny“, měl vyhráno. Ostatní nasadili „mačky“, lyže připnuly na své batohy a takhle absolvovali celý výstup.

IMG_7816Nad námi svítí Baraní rohy s bílou čepicí

IMG_7821

V Baraním sedle jsme zkonstatovali, že za těchto podmínek by byl sjezd ze samotného vrcholu velice riskantní. Proto jsme na vrchol pokračovali jen s cepínem a stoupacími železy na botách. Hlavní cíl zájezdu byl ale splněn. Po vrcholovém fotu jsme se vrátili do Baraního sedla a opatrným sjezdem jsme sjeli do doliny pod Ladové štíty. Sjezd byl celý po tvrdém ledu a na hranách. Únavu jsme v nohách cítili, ale bylo teprve dvanáct hodin. Co bychom dělali tak brzy na chatě?!

IMG_7828Na vrcholu. V pozadí Ladové štíty

IMG_7844Sestup z vrcholu do Baraního sedla

Padlo rozhodnutí, že vystoupáme ještě do Sedielka 2372 m. Svah do Sedielka byl celý den pod přímou palbou jarních paprsků, a tak se dalo předpokládat, že sníh bude rozměklý.

IMG_7855Na obzoru Sedielko 2372

IMG_7857Sjezd ze Sedielka

V Sedielku dost foukalo a byli jsme překvapeni, když jsme nahlídli do Javorové doliny, jak málo je tam sněhu. Sjezd ze Sedielka byl o poznání lepší. Ale škoda toho prašanu. To by pak byl jiný zážitek! Druhý krásný den byl za námi. Seděli jsme v chatě a popíjeli zasloužené pivko, které se psalo na účet „uheráka“, tak přejmenovala Julu Uhra místní servírka a bylo nám fajn. Slunce házelo své poslední paprsky do „západní lomnice“ s jasně viditelnou linií „hokejky“.

IMG_7764

Šestková hokejka patří k jedněm z nejkrásnějších cest ve Vysokých Tatrách. Před lety, po jejím vylezení, jsem si splnil svůj dlouholetý sen.

Na neděli byl plánovaný přechod přes Priečne sedlo 2352 m do Velké Studené doliny ke Zbojnické chatě a sjezd na Hrebienok. Ale do rána se počasí pokazilo, a tak jsme raději změnili plány a zvolili návrat Malou Studenou dolinou. Dobře jsme udělali. Sjezd z Terynky přes Velký hang jsme si parádně užili.

IMG_7859

IMG_7863Pod Velkým hangom

Náš úspěšný zájezd jsme zakončili v restauraci na Hrebienku. Kafe a dort přišly k chuti (jen někteří z nás zas museli lemtat to studený pivo!). Skialpinistická akce se povedla a nebylo by na škodu si jí zopakovat. Nač jezdit do Alp, když Vysoké Tatry máme na lyžích tak málo sježděné!

IMG_7840Páteční sjezd z Baraní prehyby, foceno v sobotu z Baraních rohů

Chci taky poděkovat Janovi za naplánování jarního skialpu a jeho ženě  Veronice za výborné občerstvení a možnost přespat v jejich útulném bytě!

IMG_7876Vracíme se na Hrebienok. Před námi Velká Studená dolina

Fotky: Remi Martin

Celá fotogalerie k prohlédnutí i stažení je zde.

Remi

Autor: Remi

Předseda

2 komentáře u „Vysoké Tatry – jarní skialp“

    1. I přes ne zcela příznivou předpověď to stálo za to. Byl to můj první skialp ve Vysokých Tatrách a byl jsem překvapen, jaké možnosti Tatry skýtají!
      Určitě se tam zas vypravím!!????

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *