24.9. – 25. 9. 2016 se uskutečnil plánovaný oddílový zájezd. Minulý rok jsme poprvé navštívili lezeckou oblast na břehu Vltavy – Roviště. Chytli jsme krásné počasí a lezení se nám tam moc líbilo. Při plánování letošního zájezdu jsem navrhnul, že bychom tam mohli zajet znovu.
Vojta leze El Krakonoše 7+/8-
Roviště je vltavská skalní oblast. Nachází se v ní největší počet cest, a tak se nemůže stát, že bychom je všechny přelezli během jednoho zájezdu. To se třeba stává na často navštěvovaném Drátníku nebo Čtyrech palicích.
Vltava se odhlasovala, a tak už jen zbývalo sehnat velké auto, ubytování a zajistit dobré počasí. Jarča si půjčila od svého bratra velkého Transportéra pro 8 lidí. Kemp v Rovišti byl z neznámých důvodů uzavřen, a proto jsme poblíž objevili jiný. Dobré počasí, to jsem objednal a mohli jsme vyrazit.
Nástup v mlhavém ránu
Cestou nás místy pronásledovaly mlhy, ale ty se po příjezdu do Roviště postupně rozplynuly a zrodil se krásný slunečný den. Žula je trochu jiný materiál, než náš dobrý „písek“. Bylo potřeba si na pár lehčích cestách zvyknout na jiné tření.
Po obědě jsme už „práskali“ místní vyhlášené cesty. Třeba El Krakonoše 7+/8-, Proti větru 7+ nebo Ruce vzhůru 7. Vojta, nová posila našeho oddílu, zkoušel se Sofií a tátou i těžší cesty.
Čas byl ale neúprosný, slunce se už pomalu začalo koupat ve Vltavě, a tak jsme zabalili „fidlátka“ a zatroubili na ústup. Pomalu nám začalo kručet v břiše a někteří jedinci dostali nepřekonatelnou chuť na pivo! Viď Michale!
Na to pivo jsme si nakonec museli zajet do nedalekých Sedlčan. Místní nejbližší hospoda totiž pro nedostatek zákazníků zavírala. Ale ta zajížďka stála za to! Jídlo i pivo bylo vynikající.S plnými žaludky jsme se nasoukali do spacáků, zkontrolovali jsme stav kůže na našich prstech a ještě chvíli spřádali plány na neděli. Pak už nás bez varování přepadl bezesný spánek.
Probudili jsme se do chladného rána.
Nad Vltavou se vznášely mlhy a bylo těžké, některé spáče vytáhnout z vyhřátých spacáků. Ale postupně jsme se všichni nasáčkovali do auta a vyrazili směr Roviště.
Rozlézat jsme se už nemuseli, a dokud jsme ještě měli sílu v prstech, tak jsme se vrhli do těžších cest. Já s Márou do Šupitopresto 7+, Vojta s Lampou do Tance sv. Víta 8-/8 a Honza se svými děvčaty do dalších, již v sobotu vytipovaných cest.
Vojta leze Tanec sv. Víta 8-/8, Martin Šupitopresto 7+
Po rozpuštění mlh se z neděle vyklubal další krásný den. Postupně jsme dávali jednu hezčí cestu, než druhou – Nejdelší vandr 7-, Obezity reality 7-, Démon 7, Pohyby 7 a Vojta zkoušel i těžší cesty, třeba Španělský lži 8+.
Vojta se Sofií na štandu
Asi bychom na místních skalách postupně zdomácněli a vylezli i nějaké těžší cesty, ale nedělní odpoledne bylo tady a museli jsme myslet na návrat domů. Já šel ještě večer na noční a Jarča nás musela odvézt do Broumova a pak znovu vyrazit směr Praha.
Na závěr malá rekapitulace.
Oba dva dny jsme lezli na skalách – Roviště. Je to bezesporu nejnavštěvovanější terén. Nalézá se na břehu Slapské přehrady téměř naproti obci Velká, která je východiskem pro další krásnou oblast: Vltavské žuly – Skály u Velké.
Příjezd:
Z Příbrami směrem na Sedlčany a přejet most přes přehradu. Celkem je to na Vltavskou žulu z Prahy asi 65 km, slabá hodinka.
Lezení na krásné žule, pro nás „adršpašáky“ výborně odjištěno nýty a borháky. Mágo povoleno. Nový průvodce je v oddílu k zapůjčení. Nejlepší období na lezení je jaro a podzim. V létě je tu dost vedro. V zimě ve slunečných dnech je při lezení ideální tření na podchlazených chytech.
Všichni jsme si to na oddílovém zájezdu užili, také díky krásnému počasí. Legrace a zdravé hecování pomohly k dobrým výkonům. Díky finanční podpoře města Broumova mohla být doprava financována oddílovými penězi.
Další fotky ze zájezdu si můžete prohlídnout zde.
Fotili : Martin, Vojta, Sofie a Michal.
