Jak jsme o festivalu plnili lezecké sny

Publikováno 27.9.2019

Minulý rok mně před Mezinárodním horolezeckým filmovým festivalem v Teplicích nad Metují zavolal Filip (Will) z Broumova, že k němu mají přijet dva kamarádi z Chomutova. Taky lezou, ale místní „písky“ neznají. Zeptal se mě, jestli by se jich z našeho oddílu někdo neujal a nevzal by je do místních skal. Kluci jsou z chomutovského horolezeckého oddílu a jejich domovskou oblastí je hlavně Bořeň u Bíliny a skály v jejím okolí. To je jasné, že jsme jim nedali košem. O festivalu se leze všude, ale hlavně někde blízko Teplic, aby to po lezení bylo kousek na filmy a na pivo. Okolní oblasti jsou proto plné horolezců a na některé oblíbené cesty se stojí fronty. To není nic pro nás „místňáky“. O festivalu  taky chodíme „stoupat“, ale vybíráme si takové lokality, kam lezci moc nepřijdou. Jednou takovou malou, ale pěknou oblastí je Zaječí rokle v Broumovských stěnách. Tam jsme Míru a Ludvu z Chomutova vzali. S Mirkem jsme kluky pěkně potahali a myslím si, že si i dobře zalezli. Při závěrečné debatě pod skalami jsem našim novým kamarádům navrhl, že jestli budou chtít, tak můžou přijet i příští rok a vylezeme společně na nějaké pořádné věže v Adršpachu. Až k večeru za námi do „Zaječárny“ přispěchal i Filip, který to vše domluvil, ale musel na rozdíl od nás do práce. Už si nezalezl, ale nafotil nám svojí zrcadlovkou pěkné snímky.

Kluci na moje pozvání nezapomněli a už v červenci se s předstihem ozvali, jestli na ně budeme mít o „fesťáku“ čas a vylezeme s nimi na nějaké věže v Adršpachu. DKH je správný oddíl a na své sliby nezapomíná 🙂 Sraz byl stanoven na festivalovou sobotu ve dvanáct hodin u „Tošováka“.

V sobotu ráno balím vercajk a přemýšlím, na jaké věže asi polezeme a kam budou chtít kluci vylézt. Na Milence s jeho dlouhými komíny a spárami asi nepolezeme a proto nechávám dlouhé kalhoty a triko doma.  Domlouvám se s Denisou a ve dvanáct hodin nás Míra hodil k Tošovským. Kluci už sedí před hospodou a každý už v ruce drží „morálové“ pivo.

 

Ptáme se jich, na co si tedy chtějí vylézt? Zazní jednoznačná odpověď – na Milence! V hlavě se mi promítnou doma odložené kalhoty a triko a následně sedřená kolena a lokty. Ale moc to v tu chvíli neřeším, ono to nějak dopadne. Třeba se k Milencům ani nedostaneme!

Kentaur

Klukům navrhuji, že je nejdřív seznámíme s adršpašským pískem. Jdeme za Náchodskou chatu na Kentaura. Volím cestu –  Údolní štreka. Voláme ještě Lampovi a Vojtovi, aby přišli za námi. Cestu vylezeme všichni, včetně Filipa. Pro Filipa to je po dlouhé době lezení na pořádnou věž a tak si to „užívá“ a dostává pořádně zabrat!

 Slaňujeme a chci s nimi pokračovat na sousední věži – Větrné, ale ta je beznadějně obsazená, a tak se dohodneme na Královi a jdeme k němu. Už z dálky vidím, že ve staré cestě někdo je. U slaňáku sedí „Fík“ a dobírá nějakého kamaráda. Jak se pod skalou dozvídáme, je podruhé ve skalách. Když vidím, že si v komíně neví moc rady, tak pod něj nalézám a trochu mu cestou radím. Vše zaklapalo a už sedíme všichni na vrcholu Krále. Je to historicky významná věž.

V květnu v  roce 1923 to byla první vylezená věž v Adršpachu!

Filipovi už dnešní lezení stačilo, a tak se věnuje svému dalšímu velkému koníčkovi focení. Nafotí  nám krásné snímky jak lezeme na Krále a později i na Milence. Kluk má opravdu dobré oko!

Krále máme za sebou a času je ještě dost, a tak se vydáváme konečně k Milencům. Jsme pod Milenci a zjišťuji, že cesta Přes fichtli je obsazena. Musíme tedy zalézt do temných vlhkých komínů Staré cesty. Tady by se ty dlouhé kalhoty náramně hodili 🙂 Postupně se všichni prosoukáme vlhkými komíny a konečně vylézáme ke druhému kruhu a taky na denní světlo. Tady se spojují některé cesty a setkáváme se tu neplánovaně s Jarčou z našeho oddílu.

Vrcholová spára na Milence je suchá a lezení v ní je už za odměnu. Všichni se dobíráme u vrcholové vlajky. Klukům září oči štěstím. Splnil se jim další lezecký cíl! Z vrcholu společně máváme na Filipa a ten nás fotí odnaproti z vyhlídky. Je to príma mít pod skálou takového šikovného fotografa! Slunce pomalu zapadá, stíny se prodlužují a my si užíváme pohledů z tohoto dominantního vrcholu. Klukům ukazujeme známé věže a plánují se další výstupy.

Jak na dlani máme Starostu, Starostovou, Kata, Konšele, Štěpánskou korunu a mnoho dalších vrcholů. Ale musíme začít slaňovat. To je z této vysoké věže taky zážitek! Po dlouhém slanění s přesedáním, balíme vercajk a konečně odjíždíme do Teplic, kde vrcholí festival.

Sedáme si do stánku u kina a dáváme si něco k jídlu a hlavně pivo! Nějak nám při tom lezení vyschlo v krku. Přichází i Jarča, Lampa a další kamarádi. Je o čem povídat………

Kluci se s námi loučí. Snad jsou s dnešním dnem spokojeni.

Fotografie k článku pořídil: Míra, Ludva a Filip– Will.

Díky za ně 🙂

Remi

Autor: Remi

Předseda

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *