Naši úspěšnou „pískařskou“ sezónu jsme letos zakončili posledním slaněním na naší oblíbené „Mádrovce“.
Po tom, co nás minulý rok nedobrovolně opustili tři skvělí kamarádi se zdálo, že bude těžké nahradit dobře fungující lezeckou partu. Ale opět se v našem oddíle potvrdil kolektivní duch, který tam léta přetrvává, a tak se dala dohromady nová skupina nadšených lezců, kteří spolu chtěli vyrážet do skal. A tak díky Mirkovi a Denise Mádlovým, Michalovi a Vojtovi Přibylovým, Márovi, Martinovi Reků, Jarče, Jardovi a dalším jsme mohli společně vyjíždět do skal a zažívat báječné chvíle při zdolávání pískovcových věží.
Společně na Vltavě.
Společně jsme například vylezli na Milence, podnikli jsme dobrodružný výstup na Krále, navštívili jsme Teplické skalní město a zažili jsme úžasný podzimní den na ostašské Cikánce. Navštívili jsme i oblasti, kam se někteří ještě nepodívali. Neustále „oblézaný“ Křížový vrch jsme letos vyměnili za Bischofstein. Společné lezení na „Bišíku“ se nám tak zalíbilo, že jsme tam vyrazili několikrát po sobě. Vždy jsme lezli skoro do tmy a neodpustili si závěrečné pivo na „Zámečku“. Chutnalo znamenitě!
Bišík. Velký okraj – Baf, Baf VIIc.
Zbečník – lom.
Nezůstalo jen u místních skal. Rozjeli jsme se do Prachova, kde jsme po 23 letech znovu vylezli na Prachovskou jehlu. Navštívili jsme Tisou se svým typickým černým pískovcem. I tady jsme zopakovali krásné klasické cesty, třeba na Jánusovu hlavu, Kočku nebo Africkou věž. Tak bych mohl pokračovat Vltavou, Hisem, Hejšovinou, Broumovskými stěnami nebo zbečnickým lomem.
Výstup na Krále.
Při společném výstupu na Cikánku – Ostaš.
Naše výjezdy do skal se vždy nesly v duchu pohody a zdravého hecovaní. Rivalita mezi mladými lezci pomohla i k lepším osobním výkonům! Tak si třeba Mára mohl do deníčku zapsal první VIIb na tom „správném“ konci lana. Vojta nám svými výkony a usilovným a systematickým tréninkem brzo ukáže záda, a tak snad jen ve spárách s ním budeme ještě chvíli držet krok. A to už nemluvím o výrazném pokroku Mirka a Denisi! Oba si spáry, po objevení spárových rukavic, tak oblíbili, že na konci sezóny už nechtěli lézt nic jiného????!
Mára na Prachovské Jehle
Bišík, Jarda leze na Strážce. Cesta – Pohoda VIIa.
Je jen přirozené, že po tak úspěšné sezóně jsme se všichni těšili na „poslední slanění“. Vše tam probrat, naplánovat lezení na příští rok a ještě něco malého vylézt a nakonec i slanit. V tomto období zažíváme nejrůznější počasí. Zažili jsme takové teplo, že z toho u chaty rozkvetl rododendron, vítr měl takovou sílu, že nám bral lana ze slanění nebo mrzlo, až praštělo. Zažili jsme i pořádnou chumelenici, ale aby celý den pršelo, tak to bylo asi poprvé!
Pršelo, pršelo a znovu pršelo. Ale dobrou náladu nám ten déšť odnést nemohl. I přes tuto nepřízeň počasí se nás ve skalách sešlo nezvykle hodně. Přišli i dva bývalí předsedové broumovského oddílu, Bohouš a Joska. Nejspíše se přišli přesvědčit, že i pod nynějším vedením oddíl dobře funguje!
Bývalí předsedové v kšiltovkách.
Společně jsme pak probrali mnoho věcí. Došlo i na to poslední slanění. Pod vedením „hrdinného Reka“ jsme za deště vylezli na Krásnou vyhlídku.
Podali si ruce a poté z ní všichni slanili. Na kost prolití jsme se vrátili do příjemně vytopené chaty. Opekli jsme si v krbu buřty a pokračovali v duchaplných řečech.
Myslím, že jsme si to i přes ten protivný déšť užili a bude zas na co vzpomínat.
“Mádrovka“ nás opět nezklamala!
Ostatně vše podstatné je ve fotogalerii. A taky nesmím zapomenout poděkovat holkám za výborný štrůdl a chlebíčky!
Martin „Remi“ Havlík
Pěkný článek, krásné fotky. Dokonce i to počasí na nich vypadá lépe, něž jaké bylo ve skutečnosti :-). A myslím, že jsi se opravdu nespletl. Takto deštivé počasí minimálně posledních 15 let nebylo. Ale náladu nám to nezkazilo a to je důležité!