Similaun (3 606 m n.m.)

 

Jarmila na vrcholu Similaunu (3 606 m n.m.)

Lákavému prodlouženému Velikonočnímu víkendu se nedalo odolat. I když leží ve vrcholových partiích hor stále dostatek sněhu a k jejich zdolávání přijdou vhod spíše skialpy  vyrazili jsme jen se sněžnicemi.

Similaun (3 606 m n.m.) je pátý nejvyšší vrchol Ötztalských Alp. Leží v hřebenu Schnalskamm v Tyrolsku přesně na hranicích Rakouska a Itálie tak trochu zapomenut ve stínu nedaleké a mnohem navštěvovanější Wildspitze (wikipedia).

Hora je vybrána, expediční vůz připraven, zbývá zabalit a vyrazit.

Čtvrtek 24.3. 2016

Je nás pět Jarmila, Karel (Praha), Petr (Praha), Jirka (Slovensko), Monika (Slovensko). Trasa Praha Černý most – Linz (nabíráme kamarády ze Slovenska) – Salzburg – Innsbruck – Oetz – Sölden – Vent měřila cca 700 km a zabrala nám asi 7,5 hodiny.

Pátek 25.3. 2016

Ve Ventu (1895 m n.m.) je většina parkovacích míst rezervována pro hotelové hosty a tak bereme za vděk placeným parkovištěm (4€/den). Nabaleno, přezuto, převlečeno a vyrážíme. Projdeme Ventem a vyrážíme do údolí Niedertal. Nejdříve prudce stoupáme po sjezdovce. Pak se stoupání sice zmírní, ale i tak následuje docela dlouhá a úmorná cesta na Martin-Busch Hütte. Za ideálních podmínek se za první zatáčkou můžeme začít kochat severní stěnou Similaunu. Dnes máme zataženo, začíná mírně chumelit, vrchol jen tušíme. Cesta z Ventu na Martin Busch Hütte (2501 m n.m.) nám trvá 3 hodiny. Pokračujeme dále údolím Niedertal směrem do sedla Niederjoch na chatu Similaunhütte (3019 m n.m.). Začíná foukat vítr, chumelí. Na chatu dorážíme za tmy. Domlouváme nocleh, posedíme a kolem desáté uléháme na naše palandy za 23€.

Sobota 26.3. 2016

První pokus vstát proběhl v šest. Při pohledu z okna jsme to vyhodnotili jako hloupost, vítr dosahující síly 80 km/h nás zahnal zpět pod deky. Výstup se odkládá na 10:45 hod, kdy se podmínky zlepšily. Vyhazujeme z batohů věci, které nebudeme potřebovat k výstupu a necháváme je na chatě. Se sebou úvazek, mačky, cepín a lano, nic z toho nepoužijeme. Od chaty je to k nástupu na ledovec jen co by kamenem dohodil a zbytek došel. První úsek je zcela bez problémů. Mírný traverz, pak stoupáme strmě vzhůru, pak stoupání zmírní. Následuje bezproblémový výstup až k úpatí předvrcholu Similaunu. Odtud je to na samotný vršek už jen pár metrů po sice vzdušném, ale jinak nenáročném zasněženém hřebínku. Na vrchol Similaun (3606 m n.m.) dorážíme ve 13:45 hod. Výstup nám zabral 3 hodiny. Na obloze není ani mráček a viditelnost je snad nekonečná. Všude kolem jsou jen hory a my Similaunu děkujeme, že nás nechává si to takhle užít.

Sestup až na chatu Martin-Busch Hütte proběhl bez problémů. Ubytujeme se ve velmi sympatickém a útulném podkroví na matraci za 13€ (cena za noc pro člena Alpenvereinu). Samozřejmě nemohla chybět odměna ve formě několika orosených půllitrů.

Neděle 27.3. 2016

Plán že bychom se mohli porozhlédnout i z vrcholů v sousedství Similaunu nevychází. Vycházka bez dosaženého vrcholu. Škoda, počasí luxusní. Kolem 14 hod sestup do Ventu. Nocleh v Söldenu ve stanu.

Pondělí 28.3. 2016

Ferrata u obce Längenfeldu. Krásná krajina. Ve 14 hod nám nezbývá nic jiného, než jet zase domů.

Autorka článku:

Jarmila Lemfeldová

Fotky autorky a kolegů.