Ohlédnutí za členskou konferencí

 

Sjíždíme se na místě konference

Je sobota ráno a já připravuji poslední věci na večerní konferenci. Poslední telefonát s Martinem zvaným „Rekíno“, kdy  mě vyzvedne a jestli i on má vše potřebné k večernímu hlasování. Chudák, nejraději by zalezl do pelechu a vykašlal se na nějaké „bafuňaření“. Pokouší se o něj nějaká zlá rýmička! Ale je si vědom, že bez něj by to dnes nedopadlo a jeho nově vypracované stanovy oddílu by nikdo neodhlasoval.

Do Jívky přijíždíme raději o hodinu dříve, abychom vše v dostatečném předstihu připravili. Projektor, plátno a hlavně abychom zkusili napojit pípu na sud! S tím už máme několik let velké problémy. Tentokrát to dopadlo bez závad. Uf.  Jsme na chatě, otvíráme dveře do zasedačky a překvapujeme topiče Pepu, ten zaujímá lehosed u krbových kamen, nahřívá si cemr, čte knížku a kručí mu v břiše. Bere s povděkem, že mu nabízíme přivezené utopence a dvanáctku Krakonoše. Až pozdě jsme si uvědomili, že Pepa už moc nevydrží a toho Krakonoše dostat neměl!

Tak, vše je připraveno, členstvo se pomalu sjíždí a stůl se plní přivezenými dobrotami.  V mžiku tu máme mezinárodní kuchyni. Indickou polévku, himalájskou bábovku, českou buchtu a nechybí ani už tradiční chlebíčky z Martínkovic. Díky všem!

Trochu později, (protože někteří, přestože byl vytvořen přímo profesionální itinerář dojezdu, včas nedorazili) zahajuji členskou konferenci. Účast oddílu je poloviční a je i smutné, že mnozí se ani nenamáhali poslat omluvnou sms. O celém průběhu členské konference je ale informuje zápis. Je uložen na našich stránkách. Můžou si ho tam všichni přečíst.

Po konferenci následuje občerstvení a ještě s plnými břichy se přenášíme k promítacímu plátnu. V tu chvíli se ocitáme v říši skal, pískovcových věží, nebo zasněžených hor.  Jarmila nás pozvala do Vysokých Tater, pak jsme s klukama Uhrovýma byli na skialpech ve  Stubaiských Alpách, s Márou na Pálavě nebo se zrovna lezlo v Omiši na Rabštejně či „sokolíkách“. Další a také nejdelší projekce byla z místního lezení, na těch našich krásných pískovcových věžích.  Ze snímků byla přímo cítit vůně lesa, mechu, rozpálených skal.  Ta konečná pohoda na vrcholech, kdy už jsou za námi obtíže vylezené cesty a hluboko pod námi se kývají vrcholky stromů.  Někteří se tak vžili do té představy, že z toho usínají a znaveni tím celodenním lezením ani nepočkají na ukončení promítaní. Viď Pepo!

Pepa unaven po Krakonošovi

Venku mezitím začíná padat sníh a naše parta se začíná rozcházet. Jen pár „skalních“ vytrvalců a předseda (u něj se to z jeho výkonu funkce přímo předpokládá) vydrželi u promítání a Jagermeistra až do jedné hodiny ráno. Druhý den v neděli, Šárka vyhrála běžecký závod na Bischovsteinu a předseda s dalšími pěti členy oddílu potrénoval na lezecké stěně v Meziměstí. Na závěr bych tady rád ocitoval výrok jednoho nejmenovaného člena oddílu, Máry. Když jsme mu poslali sms a ptali se ho, proč na stěnu nepřijel, přestože to slíbil, napsal:

„Obávám se, že moje koordinace pohybu není dostačující!

Mára protahuje krční páteř

K tomu není co dodat. Na závěr bych rád poděkovat všem, kteří přišli, odhlasovali nové stanovy, zvolili si místopředsedu a dohodli se na společných akcích v roce 2016.

Předseda.

Fotky z konference zde