Publikováno 15.8.2022/Oddílovka
Naše parta
V letošním roce jsme v rámci oddílového zájezdu na vodu objevovali řeku Moravu. Byla to pro nás velká neznámá. Nikdo z naší početné vodácké party tuto řeku „nejel“ a tak jsme přesně nevěděli, do čeho se pustíme. Kusé informace napovídaly, že zas tak pohodová „vodácká“ řeka to není.
Ale pořád opakovat stejné řeky nás nebaví, prostě kostky byly vrženy a termín odjezdu na řeku vybrán.
Počasí neovlivníš, předpověď hrozila nějakými srážkami a k tomu teploty daleké pohodovému sjíždění řeky v trenkách a v tričku. V pátek byl sraz v kempu v Mohelnici. Celou cestu nás provázel vytrvalý déšť, ale po příjezdu na místo se ukázalo sluníčko a stany jsme postavili za sucha.
Kemp v Mohelnici
V sobotu ráno jsme se probudili do studeného, ale slunného rána. Rychle jsme se nasnídali, zabalili věci do batohů – hlavně hodně náhradního oblečení a utíkali jsme na nedaleké nádraží. Vlak nás dopravil do Postřelmova, kde byl start naší dnešní trasy a kde jsme měli připravené vodácké vybavení.
Na místě vyplutí na řeku byl trochu zmatek, nebyli jsme tu sami, kdo dnes z tohoto místa vyplouval, ale nakonec jsme lodě, pádla, vesty, pumpy a loďáky přebrali a mohli jsme vyrazit na řeku.
Tak hurá na řeku! Tedy ještě jsme posbírali pár informací od zkušených vodáků, kde a na co si máme při plavbě dát pozor. Nikomu se do studené řeky moc nechtělo. Své lodě jsme odrazili od břehu, každý uvnitř s malou dušičkou, aby právě jeho loď nebyla ta první, která okusí teplotu vody řeky Moravy. Voda svižně tekla a po prvním kilometru už jedna posádka tahala ze sudu náhradní oblečení. Lampa svoji úlohu zadáka v těžké sekci na vodě nezvládl a svým manévrem poslal loď ke dnu i se statečnou Vlastičkou.
Plavba po řece se celkem uklidnila, ale začala nám dělat starost předpověď počasí. Mobil ukazoval velký černý mrak přímo nad námi. Raději jsme rychle našli místo na vylodění a pod velkým stromem rozbili bivak. Posbírali jsme v okolí větve a rozdělali oheň. Za chvíli už u řeky plápolal a v mžiku se k němu začalo natahovat „tisíce“ studených ručiček a nožiček 🙂 Bylo to na poslední chvíli, mrak se přihnal a postrašil nás malým deštíčkem 🙂
Za chvíli už plápolal u řeky oheň, a k němu se natahovalo „tisíce“ studených ručiček a nožiček…
Pokračovali jsme dál v plavbě. Čekala nás cesta do pravěku. Projížděli jsme úsekem řeky, která meandrovala, břehy byly porostlé vysokou trávou, kterou tisíce let nikdo nesekal a z vykotlaných břehů se k nebi vzpínaly torza vybělených stromů. No scény, jak ze Zemanova kultovního filmu – Cesta do pravěku!
No scény jak ze Zemanova kultovního filmu – Cesta do pravěku!
Ještě jsme přenesli pár jezů, které se nedaly sjet a museli jsme si pohlídat odbočku do slepého ramene, které nás přivedlo až k našemu kempu v Mohelnici. Následovala teplá sprcha, suché ošacení a zapálit večerní oheň. A pak už jen opéct buřty a probrat kdo, kde, a jak se s nástrahami řeky během dne popral.
Nedělní ráno je jak z alabastru, dnes nemusíme spěchat na vlak, lodě pokládáme na vodu nedaleko kempu a čeká nás kratší etapa, i když výživnější! Budeme proplouvat územím CHKO Litovelské Pomoraví, kde se z řeky nesmí odstraňovat naplavené dřevo a napadané stromy. Vodák to tu má hodně adrenalinové!
To si tak klidně plujete po řece, nic netušíte a najednou se za ohybem řeky zrychlí proud a táhne vás na utopený strom, který se vás svými suchými větvemi snaží stáhnout do řeky. A častokrát se mu to podaří! Adam by mohl vypravovat. Suché větve čouhající z vody, jak končetiny pravěké příšery, ho bafly za vestu a vymrštily z vody do ledové řeky. Háček Martin šel za ním taky, a tak jen Majda, jako zázrakem zůstala suchá:)
Nejobávanější úsek řeky je za námi. Morava se uklidnila, roztáhla se do šířky a tak pomalu proplouváme pod košatými stromy a ohříváme se pod poledními paprsky slunce. Spojujeme lodě do jednoho velkého hada a otvíráme sudy kde jsou ukryty poslední zásoby jídla. Voda nás poklidnou plavbou ukolébává skoro k polednímu spánku, ale začíná nás trochu tlačit čas. Máme domluvený čas na vrácení lodí, a tak se pořádně opíráme do vesel a už „volejnatou“ vodou doplouváme do dnešního cíle. Předáváme lodě a vlakem se vracíme zpět do kempu.
Předáváme lodě a vlakem se vracíme zpět do kempu…
Moravo, byla jsi pro nás dobrou řekou! Děkujeme ti, že jsi nás moc „nekoupala“ a šťastně jsi nás nechala doplout do cíle!
A co říct o letošní vodácké partě? Byla jako vždy bezvadná a moc jsme si to užili. Děkujeme Míroj a Denise za letošní tip na vodácké putování a všem silným vodákům, kteří pomohli při přetahování lodí ostatním posádkám a taky dětem, které stmelovaly kolektiv svou nevyčerpávající energií. Děkujeme i městu Broumovu, které našemu spolku přispělo na zapůjčení vodáckého vybavení.
Fotky: Remi
