Teplické skály – Slunečná
Tak máme za sebou další ročník „Festivalu horolezeckých stánků“. Tak se mi zdá, že jich letos zase nějak přibylo. Podle Alberta z Redpointu, bylo už ve čtvrtek v Teplicích více lidí, než v sobotu před rokem.
My jsme s Márou zajeli do Teplic nad Metují už ve čtvrtek dopoledne, abychom se zde poohlédli po nějakém materiálu pro oddíl. To se podařilo a za parádní peníze jsme koupili ferátové sety a helmu. Tím pro mne osobně festival po kulturní stránce skončil. Už nezbyl čas mrknout se na výstavu fotek, navštívit kino nebo povzbudit závodníky na doprovodných akcích v parku.
Na sobotu jsme si s oddílem domluvili lezení. Vzal jsem s sebou i dva kamarády ze „severu“, kteří přijeli na festival a chtěli si taky jeden den zalézt na místních pískovcích. Párkrát tu už lezli, ale vždy jen na menších věžích na Křížovém vrchu, Hejdě nebo Ostaši. Tentokrát jsem jim chtěl připravit pořádný zážitek a tak jsme se vydali do Teplických skal.
Teplické skály – Chrámové stěny
Přístup do skal jsme zvolili od Janovic přes Záboř, abychom se vyhnuli davům turistů, kterých je směrem od Teplic čím dál tím více.
Ve skalách
Na výpravu do „pořádných skal“ se s námi a rodiči vypravil i nejmladší lezec, syn Mádlů, Ondra. První pořádnou věží, na kterou jsme začali lézt, byl Polární trůn. Pod nástupem nás přivítala místní „zmije jedovatá“, ale nechala nás na pokoji a odplazila se někam do většího klidu.
Zmije obecná (Vipera berus) pod nástupem
Nástupová spára na Trůn každého pořádně potrápila. S tímto druhem lezení se někteří setkali poprvé. Míra z Litoměřic ihned chytil „skalní lišej“ a kdo ví, jestli ho tam nemá dodnes ☺. Odměnou pro všechny byl výhled z vrcholu, na velkou část Teplického skalního města.
Na Polárním trůnu
Slanili jsme z vrcholu a pokračovali v lezení na Slunečnou. I tady není nástup zrovna nejlehčí. Zase je tu kus nástupové spáry, ale postupně se jí všichni prosoukali do krásného „stěnorajbasu“, který pokračuje až na vrchol. A tady nám malý Ondra začal dávat lekci, jak se vlastně takový „hlaďák“ má lézt! Na pár chytů, které tu jsou, ještě nedostal a tak je prostě vynechal a ukázal nám velkým, že to jde i bez nich a parádně!
Ondra leze rajbas
Kluci „nelezci“ po druhé spáře začali cítit každý nepoužívaný sval v těle, a tak jsme na závěr vylezli na věž Neznámá. Pěkný komín si někteří dobrovolníci museli dát ještě jednou, jelikož se lano při slanění a následném stahování „zašprclo“.
Slanění z Neznámé
Tu nám zas dobře posloužil šikovný Ondra, který ostřížím zrakem vše vypátral a pak nám ještě ze záchranné akce lana namaloval obrázek.
Krásně jsme si zalezli a byl čas se vydat na zpáteční cestu. Tu jsme si zpestřili fotografováním hub, které Mirek Ondrovi zakázal sbírat, a taky jsme si zahráli na válenou s obrovskými balíky sena. Jeden balík se nám podařilo tak rozkutálet z kopce, že nevíme, jestli po průletu lesem nepokácel nějakou skalní věž na teplickém okruhu. Pokud tam nějakou najdete, tak my v tom prsty fakt nemáme!
Balíky sena na Záboři
Úspěšný a pohodový den jsme zakončili v Teplicích u stánku s pivem a řízkem. Po řádném posilnění jsme se přesunuli na hřiště, kde jsme si poslechli výbornou kapelu Queens of Everything a po očku sledovali šílené výkony britských sólolezců na vedlejší videoprojekci.
Queens of Everything na hřišti
Tak to byl jeden den oddílu na letošním festivalu.
Předseda.
Všechny fotky zde
