Broumovský horolezecký oddíl pořádá 25.7.2026 lezení s dětmi ve skalách.

Sraz v 10.00 hod na odpočinkovém místě za parkovištěm pod Křížovým vrchem.

Program:

• 10.00 sraz a odchod do skal
• lezení s dětmi
• kdo nebude jistit děti může si lézt na okolních věžích
• po lezení opékání buřtů
• vyhodnocení a předání odměn pro děti
• vlastní program

Doprava:

Vlakem, autobusem nebo autem. Konání akce je vždy podmíněno počasím. Pokud by byla špatná předpověď, můžeme operativně změnit plán a místo akce. Proto sledujte naše stránky. Pití bude zajištěno, buřty na opékání si přineste vlastní.

Případné dotazy směřujte na předsedu oddílu

Těšíme se na Vás!!

Realizační tým a předseda.

Na půjčení budou oddílové malé a celotělové úvazky.

Tábořiště pod Mount Kenya

Výstup na Mount Kenya: Když dovolená bolí už od druhého dne

Když se řekne Afrika, většina lidí si představí safari, slunce, palmy a teploty, při kterých se asfalt mění v tekutinu. My jsme si ale řekli, že to je moc jednoduché, a proto jsme si vybrali výstup na Mount Kenya – pětitisícovku přímo na rovníku. Protože co může být lepšího než cestovat přes půl světa za teplem a pak několik dní mrznout ve výšce těsně nad pěti kilometry?

Po příletu do Nairobi v jednu ráno jsme zjistili, že letiště spí stejně tvrdě jako většina cestujících. Nikde nikdo, jen řidič, kterému byly ve tmě vidět hlavně zuby a bělmo očí. Naše africká show měla trvat týden, a protože času nebylo nazbyt, naložili jsme se do autobusu a vyrazili vstříc horám.

U vstupní brány národního parku mi místní nosič oznámil, že můj batoh je příliš těžký. Váha ukazovala 29 kilogramů. Nosič se na mě díval způsobem, jakým lékař sleduje člověka, který si myslí, že si doma sám vytrhne zub. Nabízel pomoc. Já odmítla. Přeci to dám. O několik hodin později jsem si nebyla úplně jistá, jestli jsem neudělal životní chybu.

Před vstupem do NP

Hory v Africe nejsou jako naše hory. U nás vám svačinu ukradne maximálně volně pobíhající pes. Na Mount Kenya operují celé zvířecí gangy. Nejprve nás na chatě vítaly opice, které pečlivě sledovaly přípravu snídaně. Následně damani. Všichni měli stejný obchodní model: „Ty vaříš, my jíme.“

Jednou z nezapomenutelných částí cesty byla takzvaná Vertical Bog, tedy vertikální bažina. Už samotný název je podezřelý. Stezka mizela v bahně, mezi jezírky a mokřady, a my se snažili tvářit, že přesně víme, kudy jdeme. Ve skutečnosti jsme se pohybovali metodou „doufej a šlapej“.

Autorka článku na cestě do Mac Kinders

Velký plán: Vylézt na Nelion

Po aklimatizačním výstupu na Point Lenana jsme se rozdělili. Jedna skupina zamířila na Point John. My jsme si vybrali Nelion – 5 188 metrů vysoký vrchol a cestu o čtrnácti délkách obtížnosti UIAA V.

Nelion 5188 m

Jinými slovy: místo pohodové turistiky jsme si dobrovolně vybrali několikahodinové lezení ve výšce, kde se člověk zadýchá u zapínání bundy.

Lezecký den začal ve tři ráno. Tma, vítr, suť a nejistota. Klasická dovolenková pohoda. Po nástupu do stěny jeden z členů výpravy usoudil, že kombinace nadmořské výšky a kamenné palby od spolulezce není ideální rekreační program, a rozhodl se výstup ukončit. Zbytek pokračoval vzhůru.

Jeho rozhodnutí nikdo nezpochybňoval. Když vám partner ve stěně pošle lavinu kamení, důvěra obvykle nekvete.

Afrika? Kdepak, zimní Tatry

Počasí se postupně začalo kazit. Na vrcholu Afriky jsme očekávali slunce. Místo toho přišly sněhové krupky, mlha a mokrá skála. Najednou jsme lezli regulérní zimní výstup. Chyty zasněžené, ruce promrzlé, na štandech jsme se klepali zimou. A to všechno na rovníku. Kdyby nám někdo tehdy řekl, že jsme v Africe, asi bychom mu nevěřili.

Kolem třetí odpoledne jsme konečně stáli na vrcholu Nelionu. Díky Romane, jen tvoji zásluhou!!! Radost byla veliká. Fotka, gratulace. Pak jsme si uvědomili, že nás čeká čtrnáct slanění dolů. Najednou jsme měli úplně nový životní cíl: aby se ani jednou nezaseklo lano. Naštěstí nezaseklo. To jsme po dvanácti hodinách lezení považovali za stejný úspěch jako samotný vrchol.

Na vrcholu Nelionu

Když jsme po osmé večer dorazili zpět do tábora, byli jsme zralí na převoz v horizontální poloze. Tam nás čekal kamarád s horkým čajem. V tu chvíli jsme pochopili, že neexistuje luxusní restaurace, která by se mohla rovnat hrnku teplého čaje po dvanáctihodinovém lezení v pěti tisících metrech.

Závěr

Expedice na Mount Kenya nám přinesla všechno: opice, bahno, sníh, mráz, těžké batohy, nádherné lezení i vrcholový úspěch.

A hlavně cenné poznání:

Když někdo řekne: „Jedeme do Afriky za teplem,“ je vždycky dobré se nejdřív zeptat, do jaké nadmořské výšky.

Text a fotky: Jarmila Lemfeldová

Tábořiště

Vrchol Lenana

Průvodci

Bivakovací chata na vrcholu Nelionu

Za okny pozoruji déšť a vzpomínám na letošní oddílovou Sázavu. Ani vlastně nevím, kdy jsme jako oddíl horolezců vyjeli na vodu poprvé. Ale vím, že to bylo na Vltavu. A taky vím, od koho byl asi podnět. Luboš Urban, je to horolezec, ale především velký vodák. Však ze začátku to bylo vše v jeho režii. Půjčil lodě, naložil je na vlek a přivezl na řeku. On nás naučil správně pádlovat a on nám řekl jestli tu šlajsnu sjedeme, nebo ji máme přenést. No a Luboš s námi na vodu už mnoho let nejezdí, ale nám ta tradice zůstala a pokračujeme v ní. A je to velká zábava, myslím, že se všichni na vodu těšíme, a pak si to užíváme. Za ty roky jsme těch řek spluli hodně, ale pořád nám některé neprobádané zůstávají. Když jsme letos naše vodáctví rekapitulovali, tak jsme zjistili, že Otava nám ještě chybí. Tak plán na příští rok je jasný! Taky se divím, jak nám vychází počasí. Marně vzpomínám, že by nám jeden celý den plavby pršelo. No jasně, sem tam bouřka zahrozila, nebo jsme rychle přirazili ke břehu a schovali se, než to přešlo, ale pak bylo zas pěkně. I letos to bylo načasované. V neděli odpoledne jsme rychle sbalili stany a když jsme usedli do restaurace k pozdnímu obědu, tak začalo lít jak z konve. Tak to bylo zase se štěstím

No a jaká vlastně letošní voda byla? Minulý rok jsme jeli horní tok a končili jsme v Českém Štenberku. Letos jsme rozbili tábor ve městě Sázava a odtud jsme se vlakem přemístili na start do Českého Štenberka.

Na start

Zde jsme nafasovali lodě a za příjemného počasí se opřeli do pádel. Podle vodácké navigace nás čekala celkem dlouhá trasa, po vodě, která moc neteče. Stav vody byl hraniční, horní tok už se nedal jet, ale na našem úseku to ještě šlo, i když to někdy pěkně drhlo.

Jó kormidlo se má

Výhodu měly lodě s vyrovnanou posádkou. Když se loď na kamenech zastavila, háček vyskočil a kormidelníka trochu popotáhl a jelo se zvesela dál. Horší to měly posádky s „nefunkčním“ háčkem, viď Dolfo! Sám si pádlovat, sám si loď vyprošťovat, to byla teprve makačka No a nejlépe na tom byl Máťa. Jeho parťák to vzdal, a tak si Máťa místo dvoumístné kanoe půjčil jednomístný kajak. Nejdřív jsme nevěřili, že se do něho poskládá, ale když se mu to konečně podařilo a zabral veslem, tak jsme mu tu jeho rychlost na tom „oleji“ záviděli.

Hurá vešel se tam!

Tak pádla mám, a co loď bude taky?

Kolem páté jsme konečně dorazili do kempu. Někteří, po celodenním pádlování na slunci změnili barvu kůže a čekala je dlouhá horká noc. Indiánský náčelník „Tekoucívoda“ by z nich měl radost Druhý den nás čekal kratší úsek do Chocerad. Ale leháro na vodě se zas nekonalo. Museli jsme stihnout odevzdat lodě do 12:00 hod. Pokud bychom to nestihli, museli bychom čekat do dvou hodin, a to by nám zas ujel vlak zpět do kempu. Pádlovali jsme jak o život a poslední dorazili do cíle doslova za pět minut dvanáct. Byli jsme docela uštvaní, ale vidina chladného piva a dobrého oběda nás hodila brzy do klidu. Ochlazeni a znovu dopáleni jsme byli záhy po tom, co jsme vlezli do první hospody a pan hostinský nám oznámil, že v čase oběda nás v počtu 16 vodáků nemůže absolutně obsloužit. Jeho: “TAK TO OPRAVDU NEDÁM” nám ještě dlouho znělo v uších!

Kontrola Oleje

Napravil to až hostinský v Krčmě U Žraloka. Bohužel taky nevařil, ale pivo značky Primátor měl dobré Vlak jel vyjímečně na čas, asi tušili že povezou mašinfíru Masakra, a tak jsme ještě před deštěm stihli v kempu zabalit stany.

A závěrečná rekapitulace? Nikdo se letos necvakl, slivovice se nedopila, když nechrápal Lampič, tak ho nahradil Venda, šiška sekané se jí lžící, i s pěti čerstvými štychy na palci ruky se dá odpádlovat 34 km a ztracená Ema se po dlouhém hledání našla na záchodě

Howg a pádlu zdar, či nejlépe AHÓÓJ!

Text a foto: Remi

Sekaná se krájí lžící

Ti co přežili

Pohoda není náhoda

Letos jsme se neudělali

Konec dobrý, všechno dobré!

Děkujeme za organizaci a objednání lodí Jardovi Masakrovi Adamírovi

Lezení pod stíny akátů

První oddílová akce je úspěšně za námi. Letos, tak jako minulý rok, jsme ji nasměrovali do oblasti, kde i za nepříznivých povětrnostních podmínek jde po případném dešti rychle lézt. Je začátek lezecké sezóny, tak i sportovně odjištěné cesty jsou na rozlezení a budování „morálu“ vhodnější, a to vše splňuje oblast Vltavská žula. Jednotlivé oblasti se nalézají kolem Vltavy, a to přibližně 20 km od Příbrami a zhruba 65 km od Prahy. Náš oddíl nejvíce navštěvuje skály na Rovišti, u Velké a Lomy, z nich nejhezčí je asi ten Borový. Právě ten posledně jmenovaný jsme letos po delší době opět navštívili a pěkně jsme si v něm zalezli.

BOROVÝ LOM

Lezení na Borovou věž

Borový lom je i pro uzavřenější partu vhodnější. Přístup je sem nejkratší a bezpečný (oproti třeba oblasti u Velké). Kromě pěkných technických cest, vedoucích zejména na Borovou věž, která se nachází hned u vstupu do lomu, se zde najdou romantické a poklidné zákoutí a odpočinkové zóny, kde se dá natáhnout na karimatku, nebo si uvařit kávu. V lomech ale upotřebíte trochu jinou techniku lezení, většinou se stojí na malých stupech a leze se v hladkých stěnách. Někdy to vypadá, že v hladké a kolmé stěně nejsou žádné stupy a chyty, ale když tu cestu začnete lézt, tak se začínají malé, ale ostré chyty objevovat, třeba cesta na Borovou věž s názvem Holky z Velký 7- Ale jsou zde i cesty spárového charakteru, jako třeba Včelí bouře 7-, kterou jsme taky vylezli. V průvodci je poznámka k této cestě : „Pozor, nad druhým nýtem v rozvětvené spáře sídlí každý rok divoké včely“! Letos tam naštěstí ještě nestačili zasídlit, uff!

Barevné sladění musí byt

Pája připravuje kávu (:

Cesty jsou zde hladší..

Poslední den jsme šli lézt znovu na Roviště, ale do sektoru Krutý Řím, kde jsou cesty takové kompaktnější a hladší a spíš těžší, ale každý si i tady tu svoji cestu našel a vytáhl. Někdy jsme vnitřně bojovali s dlouhým odlezem a někdy i s nedostatečným třením bot, ale hlavně nám postupně všem ubývalo sil. V poledne nám nemilosrdné slunce začalo pražit do zad, že nám před jeho pichlavými paprsky nepomohl ani stín akátů, a to byl ten konečný impuls ukončit třídenní lezení.

Vltava nad Rovištěm

V oblasti Krutý Řím

I spáry se tu najdou….

Samozřejmě jsme nemohli zapomenout na tradici těchto výjezdů k Vltavě, na závěrečnou koupačku! Bohužel, ze zjištných důvodů jsme s Máťou usoudili, že voda byla tak studená, že snímky z koupání jsou věřejně nepublikovatelné, aby neutrpěla naše mužská ješitnost (:

A co říci na závěr? Oddílová akce se všem pěti účastníkům líbila, počasí nám vyšlo na jedničku, pivo a jídlo mají v Sedlčanech výborné a Máťa a Pája překvapili skvělou hrou na kytaru, která doplnila večerní pohodu u krbu!

Emanovy zahrádky na Rovišti

Lezecká pohodička

Pája pod těžkým místem v sektoru El Krakonoš

Večerní pohoda s kytarou u krbu

Děkujeme organizátorovi akce Jarče za servis a domluvení úbytka!

Text a foto: Remi

Horolezecký oddíl HO Broumov, z. s.

Zápis z jednání členské schůze
Místo konání: Hejtmánkovice 21. 2. 2026 na chalupě předsedy spolku.
Začátek jednání: 18:30 hodin
Celkový počet členské základny ke dni jednání: 29
Počet přítomných členů: 13
Členská schůze je usnášeníschopná.
Program Členské schůze Horolezeckého oddílu HO Broumov, z. s. (dále také jen „HO“):

1. Zahájení
2. Zpráva o činnosti HO a hospodaření v roce 2025
3. Schválení programu
4. Návrh akcí na rok 2026
5. Projednání rozpočtu na rok 2026, návrhy na nákup materiálu
6. Předání ocenění za výstup roku na Kalanag
7. Závěr
8. Volný program – prezentace z úspěšné výpravy 3 členů na indickou šestitisícovku Kalanag,
   diskuse a občerstvení.

Na začátek schůze přivítal předseda Martin Havlík přítomné, poděkoval jim za účast a vyřídil pozdravy od omluvených členů.

Místopředseda dále zhodnotil kalendář akcí minulého roku, tedy jaké akce byly v plánu a jaké se podařilo uskutečnit. V lednu a únoru se lezlo díky příhodným podmínkám na ledu, posléze klasicky výjezdy do Zbečníku, HIS a Spékané skály, zájezd do Vysokých Tater. Z financí spolku se minulý rok zejména přispívalo na hromadné akce jako byl sjezd řeky Sázavy, uhradily se náklady na koupi odměn pro děti předané v souvislosti s touto akcí, koupily se ledovcové cepíny (2x), uhradily se náklady na oddílovou akci na Roviště, platilo se za občerstvení v rámci posledního slanění na Bišíku a na další rok se zaplatila doména dkh-broumov.cz a webhosting. Bližší informace o čerpání financí na tyto akce jsou zveřejněny ve finančnízprávě za rok 2025. Zprávu o hospodaření HO, kterou přednesl místopředseda všichni pozorně vyslechli,žádné námitky nebyly vzneseny. Zpráva obsahovala informace uvedené výše. K 31. 12. 2025 bylzávěrečný stav účtu 17 Kč.

Místopředseda poté předložil ke schválení program Členské schůze, ke kterému nebyly vzneseny žádné námitky. Dále proběhla debata o plánu akcí na rok 2026. Místopředseda uvedl, že i nadále bude pokračovat již zaběhlé pravidelné lezení na stěně, v březnu a dubnu je v plánu lezení v nepískovcových oblastech ¨- jako je HIS, Zwierzyniec, Malwa, Spékané skály, Studenecké skály a Suché skály. Na květen je v plánu oddílová akce na Roviště (organizuje Jarča) a pokračování splouvání řeky – Sázava ( organizuje Jarda). V červnu, v závislosti na počasí se uskuteční se již pravidelné lezení s dětmi, tentokrát byl navržen Křížový vrch
(Remi). V červenci a srpnu je v plánu zájezd do Vysokých Tater ( bere si na starost Dolfa) a samozřejmě účast na fesťákuv Teplicích nad Metují. V září se uskuteční druhý pokus o návštěvu „rakouského vápna“ v Diersteinu, případně Pellsteinu (Jitka a Jarča), v říjnu (4. 10.) bude pravidelné setkání u Škuneru a
v listopadu je v plánu oddílu účast na tradičním běhu skalami Ádrkros a rozlučková akce na ukončení sezóny – poslední slanění (v návrhu je prozatím Jitřenka). Termíny těchto akcí budou ještě upřesněny a stejně jako konečné termíny ostatních akcí zveřejněny na webu HO v kalendáři akcí, a zejména též
v oddílovém chatu na WhatsApp, což byl i požadavek od členů s ohledem na lepší operativnost.
Přesnější informace, s předpokládaným termínem uskutečnění, jsou uvedeny i v plánu akcí na rok 2026.

Projednání rozpočtu a nákupů materiálu: bylo navrženo koupit ještě jeden dětský sedák (velikost S – ne kombinovaný pro větší děti).

Jako poslední bod schůze bylo předáno ocenění za výstup roku na indickou šestitisícovku Kalanag Jarče,Dolfovi – Lukášovi bude předáno později.

Závěrem poděkoval místopředseda za vedenou diskusi a popřál všem příjemnou zábavu.

Následně již mimo zápis, od 19:22, proběhl volný program s promítáním.

V Hejtmánkovicích dne 21. 2. 2026
Zapsal:

Bc. Martin Rek
Přílohy: podpisový arch

V sobotu 21.2.2026 v 18:00 hodin se koná v Hejtmánkovicích čp.115 členská schůze HO Broumov, z. s.

Oznamujeme všem členům oddílu DKH Broumov, že na sobotu 21. února byla svolána členským výborem našeho horolezeckého oddílu schůze na 18:00 hodin do Hejtmánkovic. Na programu bude zpráva o činnosti a hospodaření spolku, celkové zhodnocení roku 2025, naplánování akcí na rok 2026 a sestavení kalendáře navržených oddílových akcí na rok 2026. Dále proběhne diskuze o oddílových aktivitách, nápady, vize, kam jet na vodu, co je potřeba zlepšit…

K vyzvednutí budou i oddílové průkazy na rok 2026, pokud si je někdo nový objednal (většina má ale své starší průkazy, či je má v elektronické verzi), bude také možné zaplatit oddílové příspěvky, ale budu raději pokud mne je pošlete na oddílový účet – platí to i pro ty, kteří se omluvili z účasti na schůzi. Tabulka příspěvků aktualizovaná na našich stránkách v sekci – Menu – O nás – Členské příspěvky. Výše příspěvků ČHS i DKH je pro rok 2026 nezměněna!

Kdo si sjednává k lezení nějaké připojištění tipu TRIO či ALPENVEREIN, tak si zřejmě příspěvky horolezeckému svazu zaplatí přímo přes e-shop ČHS, ostatním zájemcům to rád zařídím přes hromadnou oddílovou objednávku.

Výše členských příspěvků na rok 2026 ODDÍL + ČHS

• děti a mládež do 18 let (nar. 2008 a mladší) –  200 oddíl + 200 ČHS = 400 Kč
• junioři od 19 do 25 let ( nar. 2007– 2001) –  200 oddíl + 500 ČHS = 700 Kč
• dospělí od 26 do 65 let ( nar. 2000 -1961)  – 200 oddíl + 700 ČHS = 900 Kč
• senioři 66 let  a více  (nar. 1960 a starší)        oddíl zdarma +200 ČHS = 200 Kč

Číslo účtu pro zasílání příspěvků DKH Broumov je:

257635335/0600

Po skončení oficiální části pro Vás zkusíme zajistit videopřednášku z akce třech členů oddílu do daleké Indie. Pokud by měl někdo další nějaké video, fotky – tak přineste a promítneme! Dále bude pokračovat volná zábava dle nálady. K občerstvení byl přislíben Vídeňský ležák, vlastnoručně uvařený rukama místopředsedy a k pivu určitě něco doneseme.

Účast všech členů oddílu je jako vždy velmi žádaná a očekávaná!!

Za výkonný výbor oddílu DKH Broumov z. s. – Remi

P.S. Přespání v Hejtmánkovicích možné!

Všem členům oddílu DKH Broumov přeji, ať v roce 2026 prožijí ve skalách, na horách i na společných oddílových akcích jen ty nejkrásnější zážitky. Ať se vždy bezpečně vrátíme do svých domovů!

Váš předseda

Martin Remi Havlík

Ahoj

rád bych vaše lezce pozval na lednové závody v lezení na obtížnost do Police nad Metují. Na 10.1.2026 připravujeme závody dospělých Novoroční Open a na 24.1.2026 závody pro děti U9-U15 Novoroční pohárek. Skvělá příležitost zahájit novou sezónu a zkusit formu. 

Dospělá pro U17 a starší co už trochu lezou

Dětské závody spíše pro začínající lezce co nezávodí 1. ligu. 

Informace o jednotlivých závodech, registrace atd. v kalendáři ČHS nebo na našem webu nebo pište a volejte.

Tomáš Hornych, předseda

Do indických Himálají za snem o šestitisícovce

„V horách neexistuje jistota. Jen víra, že každý krok vzhůru má smysl.“

Když jsme plánovali expedici na Kalanag (6.387 m), netušili jsme, že tahle hora, 6 387 metrů kamene, sněhu a ticha – nám dá víc, než jsme čekali. Dva týdny v indických Himálajích, sníh, déšť, zima i smích, nekonečné cesty po sesouvajících se stezkách a nakonec vrchol – tichý, bílý, dechberoucí.

Kalanag – hora s tváří hada

• Kalanag, nebo-li Černý vrchol – hora s výškou 6.387 metrů, tyčící se v pohoří Saraswati v okrese Uttarkashi ve státě Uttarakhand. Její tvar připomíná hlavu hada. Hora leží v sousedství vrcholů Bandarpoonch I, II (6.316 m, 6.102 m) a tvoří součást majestátního hřebene, který se zvedá nad údolím řeky Tons.
• A my, banda dobrovolníků s batohem plným čokolády, čajových sáčků a optimismu, jsme se rozhodli zjistit, co se tam nahoře vlastně děje.

2. října – Odjezd a první dotek Indie

• Vyrážíme (Jarmila, Tomáš, Roman, Lukáš) autem z Police nad Metují 2. října 2025 v 10 hodin do Kroměříže, přesedáme k Michalovy, Pavlovy, Václavovy a Pavlovy 2). Odtud cesta pokračuje na vídeňské letiště (parkujeme u Orange Parking), kde se potkáváme se zbytkem výpravy – Petrou, Jirkou a Jitkou. Poté noční let a přistání v Dillí, město chaosu, hluku a smogu. Všechno je jiné: barvy, pachy, lidé, zvuky.
• Navštěvujeme IMF (Indian Mountaineering Foundation – Indický horolezecký institut), kde nás vítá sám předseda, veterán, který Kalanag zdolal už v roce 1979. Po formálních procedurách, návštěvě malého muzea Tenzinga Norgaye a obědě, „Pozor,“ varují nás, „jídlo tady bývá pikantní“, nás čeká dlouhá šesti hodinová cesta autobusem do Dehradunu.
• Cestou se ještě stavujeme na české ambasádě – dva z nás tam jdou volit (Volby do poslanecké sněmovny ČR). Dva z nás tedy zachránili demokracii i v Himálaji. Silnice se vine podél lesů, a když projíždíme tygří rezervací, doufáme, že aspoň koutkem oka zahlédneme pruhované stíny v trávě. Do Hotelu The Onix dorážíme v osm večer. Jsme unavení, ale plní očekávání.

4. října – Na cestě do hor

• Vstáváme časně, čeká nás dvanáct hodin v autobuse. Snídaně v půl sedmé, v sedm odjezd. Míříme směrem k vesnici Sankri (1.980 m) – výchozímu bodu našeho treku.
• Opouštíme špinavé, hlučné město a krajina se náhle mění – ze šedého chaosu se stává zelené údolí s borovicemi a trávou. Vzduch se čistí a serpentinami pomalu stoupáme vzhůru. Také mizí signál, což někteří vítají a jiní proklínají.
• Z Mori do Sankri, jedeme už potmě. Jízda indickými horami je sama o sobě dobrodružstvím – auto poskakuje na dírách, naráží na kameny a houpe se v zatáčkách. Dorážíme až ve 21:45, unavení, ale šťastní, že jsme tam. Rychlá večeře, ubytování, a těsně před půlnocí padáme do postelí.

5. října – První kroky do Himálaje

• Ráno se probouzíme v Sankri a poprvé vidíme, co nás obklopuje – kopce, mlhu, a nad nimi siluety hor. Po snídani řešíme první komplikaci: nemáme ještě vyřízený permit. Rozhodujeme se, jestli čekat, nebo vyrazit napřed.
• V devět hodin balíme batohy a nasedáme do pick-upu Mahindra Bolero Camper směr Taluka. Nakonec nás vyvážejí až do Ganwaru (2.350m), kde vykládáme batohy a dál pokračujeme „pěšky“ (v uvozovkách, protože sníh, déšť, bláto a výškový metr mají vlastní definici chůze).
• Cesta vede džunglí a vesnicemi, kde děti zdraví „namaste“ a psi vypadají, že mají víc zkušeností s přežitím než my.
• Počasí se mírně kazí, ale není to nic hrozného. Déšť se střídá s oparem, kdo má, vytahuje deštník. Po cestě si dáváme čaj – zázvorový, chutná jako záchrana. Stezka je pěkná, jen místy blátivá. Míjíme vesnici Osla a po hodinách chůze dorážíme do tábořiště Devsu Thach ve výšce 3.000 m.
• Počasí se umoudřilo, takže stavíme expediční stany, nosiči si rozdělují zásoby a staví kuchyni. Dokonce nám vykopali dvě latríny – luxus v divočině.
• Večeře: čočková omáčka, rýže, zelenina, sladké nudle, česneková polévka s mrkví. Měří nám saturaci a tep. Všechno běží, jak má. První noc v horách.

Sankri

Ganwar – překládka

6. října – Sníh v Ruinsara Tal

• V noci mi zima nebyla, jen jsem nemohla spát – někde pod karimatkou tlačil kámen, který jsem v temnotě marně hledala. Ráno vstávám v 6:15, nebe je zatažené a padá pár kapek. Nad táborem krouží krkavci a křičí, jako by tušili, že dneska nikam nepůjdeme.
• Snídaně je bohatá – omeleta, tousty a rýžová kaše. Po ní balíme věci, ale v devět hodin, kdy máme vyrazit, se rozprší naplno. Stany necháváme stát a místo pochodu se hraje „Člověče, nezlob se“. Roman, Lukáš, Tomáš a Jitka hrají s vášní, jako by šlo o medaili.
• Kolem poledne se počasí trochu zlepší. Balíme, přecházíme přes lávku a podél řeky mírně stoupáme. Jenže po necelé hodině začíná znovu pršet a my se schováváme v malém přístřešku. Déšť neustává, takže pokračujeme dál – promočení, ale rozhodnutí dojít až k jezeru Ruinsara Tal (3.500m).
• Dorážíme až v šest večer, v chumelenici. Mokrý batoh, mokré boty, mokrá nálada, stavíme stany a zalézáme do spacáku.

Poučení dne: Velký igelitový pytel v batohu zachrání duši i spacák.

• Nosiči dorazili těsně před námi a ve sněhu staví kuchyň. Vašek se opozdil, má zažívací potíže a jsme rádi, když ho vidíme přicházet. Rychlá večeře a spánek. Déšť se mění ve sníh. Expedice je teď skutečně v horách.

7. října – Bílé ráno

• Ráno nás vítá osm centimetrů čerstvého sněhu. Svět je tichý, jen vítr občas zahouká mezi stanovými pruty. Venku je zima, ale krásně.
• Snídaně: rýžová kaše a tousty. Pár vloček sněhu dopadá na ruce, když držím hrnek s čajem. Pak začne sněžit naplno a padne rozhodnutí zůstat na místě.
• Celý den trávíme ve stanu. Čteme, povídáme si, někdo spí. Po obědě se spojujeme vysílačkou s vesnicí v údolí – tam svítí slunce, ale k nám se zatím neprobilo. Až večer se vyjasní. Hory se lesknou ve světle měsíce, sníh křupe pod nohama.
• Noc je chladná, ale nádherná. Jen muly těžko hledají pod sněhem něco do žaludku a tak se stahují níže.

8. října – Konečně slunce

• Ráno jasné, ale mrazivé. Stany jsou pokryté ledovou krustou. V devět máme snídani – míchaná vajíčka, tousty, müsli. Konečně se usmíváme, když se slunce opře do hor.
• Při čekání na muly, které mají pomoci s vynáškou, sušíme mokré věci. Kolem poledne konečně balíme a vyrážíme do Base Campu (BC) Kyarkoti, do výšky 4.215 m. Počasí se mění každou půlhodinu – chvíli sněží, chvíli svítí.
• Na trase je jeden nepříjemný traverzový úsek – kluzký svah se sněhem a travou. Část skupiny se otáčí hledat schůdnější cestu, ostatní pokračují. Nakonec v půl čtvrté dorážíme do BC. Jsme vysoko, nad hranicí lesa, v krajině kamene, ledu a ticha.
• Ale bagáž zůstala někde v mlze. Muly kvůli počasí zůstaly níže. Musíme improvizovat: spacáky a karimatky nám půjčuje jiná expedice. Spíme po třech ve stanech.
• V noci ležíme na nakloněné ploše, sníh taje pod stanem, ale nikomu to nevadí. Čteme si Kurtyku a smějeme se absurditě – číst o čistotě alpinismu, když jsme obalení bahnem a pachem česnekové polévky.

9. října – Kyarkoti Base Camp, kde se sníh mění v čaj

• Ráno chumelí, ale pak se obloha roztrhne. Napadlo dalších deset centimetrů sněhu, ale slunce hřeje tak silně, že ho rychle mění v břečku.
• Kuchyňský stan se propadl – neunesl tíhu sněhu. Čas si krátíme slovním fotbalem, stavěním sněhuláka a koulovačkou. Nosiči dorazí až po poledni, unavení, ale s úsměvem. Konečně máme všechno vybavení.
• Po obědě jdeme prozkoumat nástupovou cestu, kudy povede výstup do ABC. Traverzujeme svahy, občas se suneme po trávě pokryté ledem, přeskakujeme potoky. Nakonec vystoupáme asi do 4.400 metrů a vidíme první části ledovce.
• Zpátky v BC se myjeme v potůčku – voda ledová, ale po dnech bez mytí euforická. Večeře je luxusní: rajská polévka, hranolky, pizza, taštičky se zeleninou, sladká kaše. Po týdnu v horách to působí skoro slavnostně. Jen moje trávení protestuje – dvakrát za večer musím běžet ke stanové latríně. Endiaron to jistí.

Muly přichází

10. října – Vynáška do ABC

• Ráno je nádherné, modré nebe, -5 °C, ticho. Průjem ustoupil, takže hurá na nohy. Dnes máme vynést vybavení do Advanced Base Campu (ABC 4.590 m).
• Vyrážíme v 8:40. Cesta vede po známé trase, přes sněhový žlab a jeden fixní traverz, potok. Jitka otáčí, necítí se jistě. My ostatní pokračujeme. Slunce pálí, jdu v krátkých kalhotách a tričku. Postupujeme pomalu, zvykáme si na výšku. Po třech hodinách jsme nahoře – nádherné místo obklopené hřebeny.
• Roman s Michalem už staví stan, přidává se Tomáš a Pavel, já přicházím těsně za Lukášem. Vašek a druhý Pavel dorážejí o něco později. Michal se rozhoduje sejít jinou cestou – zdá se mu bezpečnější, i když delší. My ostatní: Roman, Lukáš, Vašek, Pavel a já jdeme stejnou cestou.
• Zpáteční cesta ubíhá rychle. V BC jsme ve tři odpoledne, když začínají padat první krupky sněhu. Kuchtík nás vítá teplou polévkou.

11. října – Návrat do ABC a aklimatizační výstup k C1

• Noc mrazivá (-9 °C), ale spacák drží. Ráno snídaně – čaj, vajíčka, ovesná kaše – a tradiční bonus: průjem po jídle. Jitka se bojí traverzu a zůstává v BC. My balíme a vyrážíme v 9:20. Cesta je známá, počasí krásné, jen to slunko pere.
• V ABC (4.590 m) stavíme stany a odpoledne vyrážíme s Romanem a Lukášem prozkoumat cestu do C1 – vyšplháme až na 4.780 m. Výhled luxusní, hlava drží, jen břicho stále sabotuje.
• Vaříme si sami, voda je 50 m daleko, tak se trochu proběhneme s ešusem. V 17:30 zalézáme do spacáků – jakmile zapadne slunce, je to jak v mrazáku. Přichází klid, který znají jen ti, kdo spí uprostřed ledovce.

Aklimatizace

Aklimatizace

12. října – Výstup do C1 aneb batoh, co váží jako já

• Tady už jde do tuhého. Ráno kolem -10 °C, nechce se ze spacáku ani náhodou. Vaříme čaj a vajíčka, stolice stále řídká.
• V 10:00 vyrážíme. Slunce pálí, batoh má asi 18 kg a připadám si jak želva. Do C1 (4.970 m) dorážíme kolem 13:15. Za hodinu přichází i Jitka, ale chudák zvrací – klasika, výškovka.
• Michal nám dělá přednášku o okolních štítech, pamatuji si, ostrá špice vlevo od Kalanagu je „Žlutý zub“.
• Pozorujeme skupinu, co byla dnes na vrcholu. Jednu dívčinu přinášejí dolů a dávají jí kyslík – realita himálajských expedic bez filtru.
• Večer vaříme čaj a polévku, zapadá slunce, vítr lomcuje stanem. Tomáš dvakrát leze ven kontrolovat stanové kolíky. V noci jasno a mráz jak v lednici.

Kalanag a Žlutý zub

13. října – Výstup do C2

• Ráno 13. října se vydáváme do C2 (5.410 m). Tomáš uvažuje, že to otočí, Jitka naopak pokračuje. Já si mezitím vykoledovala monumentální opar – paráda do vizitky. Prudké svahy, ledové plotny, fixy, trhliny. Každý krok bolí.
• Ale když po čtyřech hodinách dorazíme na místo, rozhostí se zvláštní ticho. Jen vítr a obrovský prostor kolem. V dálce vidíme bílé pyramidy hor – mezi nimi i náš cíl.
• Rozpouštíme sníh na vodu, vaříme polévku a čaj. Připravujeme věci na zítřejší pokus o vrchol.
• Večer v -15 °C zalézáme do spacáků a čekáme na den D.

14. října – Den, kdy jsme stáli na vrcholu

„Nahoru jdeš pro výhled. Dolů pro pivo.“

• Budíček v 4:00, venku tma a mráz. Balíme, zapínáme čelovky a vyrážíme.
• Tomáš zůstává ve stanu, Jitka to otáčí, Pavel bojuje jak lev. Cesta je nekonečná – trhliny, ledové svahy, prachový sníh, 70° výstupní úseky, řídký vzduch. Dech, který slyšíš víc než vlastní myšlenky. Posledních sto metrů je boj s vlastní hlavou.
• Na vrchol se dostáváme kolem poledne: Michal, Pavel, „styčný důstojník“, pak Jirka s Petra, Lukáš a já s Romanem.
• Stojíme na Kalanagu – 6.387 metrů nad mořem. Pod námi moře oblaků, kolem ostré hřebeny, ticho a vítr. Objímáme se, jsme unaveni, děláme fotky, polykáme slzy.
• Sestup? Taky žádná legrace, ale teplý džus v BC byl lepší než šampaňské. Tento den jsme si sáhli na hranici svých sil – a na sen, který jsme si splnili.

Výstup na vrchol

Konečně vrchol

15.–21. října – Návrat do civilizace

• Dostáváme dort a slavíme úspěch. Hory jsou tentokrát laskavé.
• Při návratu do Ruinsara Tal svítí slunce a sníh zmizel. Krajina, kterou jsme dřív viděli v bílé pustině, je teď plná barev. Postupně scházíme do Sankri, kde nás čekála květinová sprška a noc v posteli.
• Zbytek cesty – Dehradun. V Dillí pak znovu chaos po týdnech ticha, první studené pivo, tuk-tuky, památky UNESCO (Červená pevnost, Humájúnova hrobka, Kutub Minár) a pokoj se štěnicemi. Luxusní all inclusive.
• Po týdnech ticha hor najednou svět zase hučí.

Poděkování

• Děkujeme našim kuchařům, že nás krmili i tehdy, když jsme si mysleli, že už jíme jen páru.
• Díky nosičům, ti praví hrdinové výpravy, kteří vynesli všechno, co jsme neunesli my (tedy skoro všechno).

Závěrem

• Expedice na Kalanag nebyla dovolená. Výstup byl víc než jen sportovní výkon. Byla to zkouška trpělivosti, odolnosti, žaludku i přátelství. Hory nám ukázaly, že síla není jen ve svalech, ale i v hlavě a srdci.
• Některé „dovolené“ končí koktejlem u moře. Tahle skončila oparem na rtech.
• Každý z nás si z Kalanagu odnesl něco jiného – vzpomínku, pokoru, radost, i kousek toho ticha, které nahoře slyšíte jen vy sami.

Účastníci:

• Vedoucí: Ing. Michal Kleslo
• Ing. Pavel Skalka, Petra Štajnerová, Jiří Kubeš, Jitka Fafejtová, Václav Zycháček, Ing. Pavel Kašpar, Roman Rudolf, Ing. Lukáš Černý, Tomáš Nosek, Jarmila Lemfeldová

Vrchol dosažen: 14. října 2025, 12:00, výška 6.387 m

Foto: Jarmila Lemfeldová

Napsala: Jarmila Lemfeldová

Jako každý rok tak i letos nastal čas rozloučit se s pískovcovou sezónou, a proto zveme všechny příznivce skal a lezení na

POSLEDNÍ SLANĚNÍ

Sraz pro zájemce je v 11.00 hod na Bišíku u zámečku, odtud se odebereme na chatu Davida a vyrazíme na poslední slanění na Hradní věž a užijeme si nějakého lezeckého pohybu, pokud aspoň trochu počasí dá. Následně opečeme nějakého buřta a posedíme v chatě v teplíčku u lahodného moku (který zatím zraje a doufám že odpočívá u Rekína v garáži).

A to všechno v sobotu 1.listopadu 2025 !!

Důležité!

Půllitry, přezůvky a spacáky si přibalte do kletrů!