Historie lezení v Broumovských stěnách 3.část

Autor: Jan Meško 15.4.2021

28. května 1939

Oblast Slavenské skály – sektor Zaječí rokle – Zaječí věž – cesta Kaskáda IV

29. května 1939

Oblast Slavenské skály – sektor Třešňová rokle – věž Lucifer – cesta Překvapivá VI

O svatodušním pondělí roku 1939 je v Martínkovicích znovu živo. Z hořejší hospody se vysouká veselá parta saských lezců z klubu Kesseltürmer. K dobré náladě mají důvod. Právě prožili nejméně dva krásné dny ve skalách, kde před nimi ještě nikdo pořádně nelezl. Podařilo se jim při tom vystoupit hned na několik místních věží a ještě z toho budou mít nějaké fotografie. Teď ještě trochu protáhnout nohy před cca pětihodinovou jízdou, ubalit poslední cigárko a můžeme vyrazit domů… „Sedněte si všichni na auto,“ volá jeden z nich. „Ještě vám udělám jednu fotku!“ Ze hřebene Broumovských stěn na ně moudře shlíží LUCIFER. Něco je na něm ale dnes jinak… Na jeho vrcholu přibyla krabička a slaňák.

• 

• 

Vlevo: Saští lezci z Kletterklub Kesseltürmer před martínkovickou horní hospodou. Podařilo se mi identifikovat pouze Alfreda Herrmanna (stojí úplně vpravo), Helmuta Förstera (stojí uprostřed a opírá se o auto) a Maxe Thieme (sedí úplně vlevo). Myslím si, že rozmazaná postava napravo od Förstera je Helmut Hofmann a napravo od něj Kurt Triemer. Mezi Försterem a Thieme by mohl sedět Alfred Schneeweiss. Jistota však není žádná… Zdroj: osobní archiv Thomase Hofmanna, zaslal Jürgen Höfer.

Napravo: Skalní věž Lucifer s lesem v podzimních barvách a Martínkovicemi v pozadí. Autor: RNDr. Jan Moravec, zdroj: http://etf.cuni.cz/moravec/fotky/

Podobně jako minule, i tentokrát jsem si na začátku pomohl krátkým smyšleným příběhem. Na rozdíl od předešlých dílů jsem si teď ale skoro jistý, že takto nějak mohl probíhat odjezd saských lezců z Martínkovic v květnu roku 1939. Dokladem toho je dobová fotografie, kterou mi společně s dalšími zaslal Jürgen Höfer. Našel je při svém bádání ve starém albu, které patřilo Paulu Hofmannovi a které zdědil jeho synovec Thomas Hofmann. Abychom ale tomu dnešnímu vyprávění vetkli nějaký řád, pojďme si nejprve říct něco o lezeckém klubu Kesseltürmer (KKK) a o lezcích, kteří k nám tehdy přijeli. Tyto informace pochází výhradně od německého lezce a historika Joachima Schindlera, kterému tímto děkuji za spolupráci.

• 

• 

Vlevo: Klubový znak Kesseltürmer, zdroj: Personen- und Klublexikon Sachsische Schweiz, Vpravo: Tablo k výročí 25 let založení klubu. Na věnci jsou uvedeny názvy oblastí, které lezecky navštívili. Najdete mezi nimi i Sterngebirge, zdroj: Joachim Schindler

Horolezecký klub Kesseltürmer založilo na jaře 1914 sedm kamarádů z Drážďan. Byli to všichni mladí kluci ve věku šestnáct až osmnáct let. Asi nepřekvapí, že nápad na založení klubu vznikl tam, kde vznikají všechny zásadní myšlenky a rozhodnutí – v hospodě. Zvláštní ale je, že nikdy předtím společně nelezli. Proto si dali za cíl, že svůj klub pojmenují podle věže, kterou se jim podaří vylézt jako první. No a tou vysněnou první skálou byla dne 12. dubna 1914 Kesselturm (Kotlová věž) na Schrammsteinech. Odtud tedy původ jejich názvu.

Jednou z jejich nejoblíbenějších lezeckých oblastí byly české Jetřichovice, německy Dittersbach. Vytvořili tu nejméně dvaadvacet prvovýstupů a v místní hospodě Schweizerhof se často scházeli k oslavám klubového výročí. Při lezení však nezůstávali jen v česko-německém pohraničí, naopak nezřídka vyjížděli do vzdálenějších lezeckých oblastí. Byli například jedni z prvních, kdo lezl ve skalách na Mužském v Českém ráji, nebo na Rači v Dubských skalách. Jezdili lézt také do Prachovských skal, na Hruboskalsko, do okolí Malé skály a podívali se i do Adršpachu. V letech 1937 a 1938 objevili sousední polské (tehdy pruské) terény, kde lezli hlavně na věžích u cesty z Radkówa na Karłów. Poprvé vystoupili např. na věže Radkowska skała, Krzyźna, Jubilatka, Zła wróźka, Jeleń, Spitzkopf, Głowa cukru, Rozłupana, Deska do sera, a snad i na několik dalších. Jak se tehdy o skalách u Hejšoviny dozvěděli, jak tam jeli, nebo kde přespávali, to už dnes asi bohužel nikdo nezjistí. Po odtržení pohraničí na konci roku 1938 pro ně ale bylo logické, že v objevování pokračovali směrem do nově zpřístupněných míst, což byly i Broumovské stěny.

Mezi nejvýraznější členy klubu patřili především Paul Hofmann a Alfred Herrmann. První jmenovaný byl zakládajícím členem, pozdějším předsedou a kronikářem klubu. Nechyběl skoro u žádného výjezdu a angažoval se také v saském SBB, kde byl nějaký čas i místopředsedou. Povoláním byl kovář, takže o kruhy zřejmě v KKK nebyla nouze. Druhý jmenovaný, Alfred Herrmann, se ke klubu přidal až v srpnu 1921, ale už od začátku platil za nekorunovaného krále prvovýstupů. Na tehdejší dobu se mu dařilo přelézat jedny z nejtěžších cest. Je autorem například údolní cesty (Talseite, VIIc) na ikonickou Barberinu na Pfaffensteině. Na české straně má na svém kontě například Jižní cestu na Jeptišku v Labském údolí (za VIIb), nebo Normálku na příhrazskou Barberinu (za VIIa). V civilním životě vedl malou instalatérskou firmu, jinak se věnoval i lyžování, rybaření, střelbě, myslivosti, šachům a mnoha jiným kratochvílím.

• 

• 

Foto z prvovýstupu na Lucifera, 29. května 1939. Jak je vidět, závěrečná stěnka v Překvapivé cestě byla pro Alfreda Schneeweisse těžký oříšek. Zdroj: osobní archiv Thomase Hofmanna, zaslal Jürgen Höfer.

Teď už víme o koho jde a můžeme se vrátit zpět k našim skalám. Lezci z klubu Kesseltürmer často využívali svátků a jiných mimořádných dnů volna k výjezdům do vzdálenějších lezeckých oblastí. Nejinak tomu bylo i o svatodušních svátcích roku 1939, které tehdy připadly na neděli a pondělí 28. a 29. května. Opět bohužel nevíme, proč vyrazili zrovna do Martínkovic, ani u koho tam přebývali. Jisté je jen to, že dva roky předtím jezdívali do Radkówa, nebo Karlówa, takže místní kraj už trochu znali. Dle klubových záznamů během těchto dvou dní vystoupili na šest dosud nevylezených věží, kterým dali jména Talspitz, Regenkopf, Regenturm, Abendstein, Pfingstturm a Befreiungsturm. Vrcholovou knížku nechali jen na Luciferu, kterého vylezli 29. května 1939 a kterého překřtili na Befreiungsturm. Název v překladu znamená „věž osvobození“, přičemž se mělo jednat o „osvobození“ pohraničních oblastí po mnichovské dohodě. Docela by mě zajímalo, jak probíhala debata o názvu věže. Jestli se chtěli jen zalíbit místním Němcům, nebo jestli byli sami tolik nadšení, že se podařilo rozbít Československo. Zajímavé na té věci je, že jedním z prvovýstupců byl i Kurt Triemer, který byl ještě v první polovině 30. let členem NFO-VKA (Naturfreunde Opozition – Vereinigte Kletterabteilung), což byl klub levicově orientované dělnické mládeže. Jejich členům se někdy přezdívalo „rudí horolezci“ a sám Triemer dokonce kvůli roznášení jakýchsi politických letáků pobyl v roce 1932 pět dní v policejní cele. A tak se tedy stalo, že rudý horolezec oslavoval na vrcholu Lucifera odtržení Sudet, výsledek zahraniční politiky NSDAP. Zvláštní věci se v té době děly…

Další věží, kterou se ještě Karlu Šmídovi v 60. letech podařilo identifikovat, je Zaječí. Vylezli ji 28. května 1939 Kurt Triemer, Helmut Förster, Paul Hofmann a jeho sedmnáctiletý syn Helmut Hofmann. Dali ji jméno Talspitz. Podle dobového popisu byly svahy Stěn v okolí Zaječí rokle odlesněné, takže místní skály byly z dálky dobře viditelné. Zaječí věž díky své poloze mohla připomínat jehlu vytrčenou nad údolí.

Mám k dispozici i popisky dalších věží, ale bohužel jen podle nich je těžké v terénu něco identifikovat. U jednoho případu si ale myslím, že je to celkem jasné. V popiscích k výstupu na Abendstein se píše (volně překládám): „Prvovýstup v jubilejním 25. roce lanového družstva ′Kesseltürmer′ dne 28. května 1939. Lanový tým tvořili: Kurt Triemer – Paul Hofmann – Helmut Förster – Helmut Hofmann. Poloha: Za Talspitz (Zaječí věží). Bezprostředně za Talspitz je skalní masiv sestávající z neforemných vzájemně seskupených věží. Abendstein. Cesta: Na straně obrácené do údolí položenou spárou na výstupek. Odtud doprava nakloněným žlabem na skalní plato. Dále krátkou stěnou na vrchol.“ Poznáte, o jakou věž a cestu se jedná?

• 

• 

Vlevo: Prvovýstup na skalní věž Zaječí, 28. květen 1939. Tipuji, že na vrcholu sedí Kurt Triemer s Helmutem Försterem a na balkóně před klíčovým místem cesty čeká na dobrání Paul Hofmann. Zdroj: osobní archiv Thomase Hofmanna, zaslal Jürgen Höfer. Vpravo: Dobový popis věže a cesty na Abendstein, zdroj: Jürgen Höfer.

Podle dalších klubových materiálů a fotografií měli lezci z KKK přijet v roce 1939 ještě jednou. Dne 18. července toho roku jako první vystoupili na Cikánku na Ostaši. Nejspíš ten samý den vystoupili i na Sokola a Budík. Tam ale nebyly nalezeny vrcholové knížky, takže přesný den výstupu a původní názvy neznáme. Podle dalšího z dobových popisků měli Alfred Herrmann, Paul Hofmann a Helmut Hofmann vylézt 17. července 1939 Märzdorfer Turm (Martínkovickou věž). Zřejmě tedy zase přijeli na pár dní do Martínkovic a odtud se vydali na výlet na Ostaš. Popis k Martínkovické věži zní následovně (opět volně překládám): „Prvovýstup 17. července 1939. Lanový tým tvořili: Alfred Herrmann, Paul Hofmann, Helmut Hofmann. Poloha: Z Martínkovic můžete vidět z dálky viditelnou skupinu okolo Talspitz (Zaječí věže). Odtud směřujte svůj pohled dále doprava k údolní proláklině – hřeben, který sousedí s touto proláklinou, nese v předním rohu věž, která je z dálky viditelná. Cesta: Komínem a krátkou spárou k věži. Na straně obrácené k předskalí přes šikmé stupně, částečně se stavěním na vrchol.“ Tady už je to skoro jako věštění z křišťálové koule, ale přesto mám i tady podezření, že vím o jakou věž se jedná. Pokud taky tušíte, tak klidně napište. Schválně, jestli myslíme tu samou věž a cestu. Každopádně pro dnešek je to z historie lezení v Broumovských stěnách vše. Pokud se dopátrám dalších informací, přidám ještě čtvrtý díl. Myslím ale, že to nejdůležitější tu už zaznělo. Užívejte jarní počasí a Hore zdar!

Použité prameny:

LISÁK Pavel. Vysoká hra: lezení v Adršpašsko-teplických skalách v datech. Náchod: JUKO, 2015. ISBN 978-80-86213-56-9.

SCHINDLER Joachim. Alfred Herrmann und der „Kletter-Klub Kesseltürmer“. In: Aus der Sächsischen Bergsteigergeschichte. Drážďany: 2016, Heft 23. ISSN 1619-165X.

SCHINDLER Joachim. Chronik und Dokumentation zur Geschichte von Wandern und Bergsteigen in der Sächsischen Schweiz sowie zur Entwicklung touristischer Orgaisationen in Sachsen. Teil I.-III. Drážďany: Schindler, SBB, 1996, 2001, 2017.

SCHINDLER Joachim. Touristen (Kletter)-Klub Kesseltürmer Dresden (KKK 1914). Drážďany: 2014. Nepublikováno.

SCHINDLER Kerstin, SCHINDLER Michael. Personen- und Klublexikon Sachsische Schweiz. Drážďany: SBB, 2014.

http://skalnioblasti.cz