Poslední slanění je za námi

Oddílová akce na závěr roku 25.11.2017

Letošní „poslední slanění“ jsme naplánovali na neobvykle pozdní termín – na konci listopadu.

Všichni byli včas informováni o datu konání, přesto si někteří své záležitosti nedokázali naplánovat tak, aby na místo srazu dorazili včas! A tak tu největší dřinu s transportem materiálu na chatu a dělání dřeva, odnesla malá skupinka „zodpovědných členů oddílu“, kterým za to patří velké poděkování!

Náš Dr.Voštěp – Joska

Po práci se jde na jednohubky!

Někteří neměli pořád dost.

Obětavým nasazením našeho bývalého člena oddílu, Josky Kavky (s dávno zapomenutou přezdívkou „Peruťák“), který svou přinesenou Husqvarnou přeřízl na co přišel a Jarči, která jednak vše nasekala a ještě nás stačila nakrmit vlastnoručně připravenými jednohubkami, jsme vše zvládli. Ze spousty suchých pilin jsme založili oheň, narazili soudek piva a mohli jsme začít opékat buřty. Byla dost zima, ale s ohněm u nohou a teplým špekáčkem v žaludku jsme vydrželi čekat na příchod posledních opozdilců. Když dorazili, mohli jsme konečně jít do Zaječí rokle a naposledy si v tomto roce slanit. Počasí se nadále zhoršovalo, proto jsme znovu rozdělali oheň a nasadili úvazky.

Pak jsme za všeobecného veselí všech přítomných začali lézt na vytipovanou věž. Dvojkový komín a vrcholová spára na Břízkovou nedaly nikomu nic zadarmo, ale postupně jsme se všichni na věž vyškrábali a mohli jsme si tak naposledy v tomto roce pogratulovat k výstupu.

Joska

Frantík

Musím to vymyslet!

Rekíno na všech čtyřech

Na vrcholu

Teď už se můžou ty naše „milované“ skály nechat přikrýt peřinkou z prachového sněhu a uložit se k zimnímu spánku.

Rychle jsme slanili a přesunuli se ke skomírajícímu ohni ohřát si naše vymrzlá těla. Rychle jsme přiložili posledních pár suchých větví.

Zvedl se mohutný rej jiskřiček a za mírného večerního vánku mizel někde za potemnělými vrcholky věží.

Už za tmy jsme se vrátili zpět do příjemně vytopené chaty. Dorazili poslední opozdilci a mohli jsme tak začít debatovat o vylezených cestách a spřádat plány na příští rok.

Roman už spřádá plány!

Z družné debaty nás vyrušilo jen zasyčení pípy a fakt, že všechno pivo se někam „vypařilo“! Nemohli jsme tomu přijít na kloub, ale usoudili jsme, že nám ho ze sudu nejspíš vysosaly myši, mezitím co jsme slaňovali ☺

Družná debata…a spřádání plánů….co nám to Rekíno říkal?

Ale asi to tak mělo být, blížila se půlnoc a s ní i naše pravidelná půlnoční vycházka, která k této akci neodmyslitelně patří. Tentokrát jsme šli do nedalekých strží. Den před tím jsem si raději tuto trasu proběhl, aby nedošlo k tomu, že někde v noci zabloudíme. Nebylo to nic platné, stejně jsme v polovině cesty přišli do míst, kde se cesta ztrácela v nízkém smrčí a nevěděli jsme kudy dál.

Noční bloudění

Od neplánovaného bivaku ve vlhkých skalách nás nakonec zachránila Jarča, která pokračování cesty po delší době našla a stala se tak naší hrdinkou noci.

Jen o vlásek jsme unikli spárům Krvavého Čepelky a Čertovy tchyně.

Hrdinka hluboké noci !

Mokří a zablácení od hlavy až k patě jsme se už bezpečně, bez dalšího bloudění, vrátili do chaty a unaveni z náročného dne zalezli do spacáků. Zas se nám to „poslední slanění” náramně povedlo! Dokonce jsem od některých zúčastněných zaslechl, že je čím dál lepší!

A je to za námi….. 🙁