Cesty s příběhem


IMG_8642

Jsou věže, nebo cesty na ně, které nás očarovaly a máme je spojeny s nezapomenutelným příběhem.

Výstupy na ně nesmíme často opakovat, nebo nám ty cesty zevšední a příběh pomalu vyprchá. Jsou to věže, na které rádi vylezeme se svými kamarády, nebo lidmi, kterých si vážíme! Snažíme se o to, aby i oni zažili „svůj“ nezapomenutelný příběh. Aby to pro ně nebylo jen pouhé přelezení „jedné“ cesty v Adršpachu a odškrtli si ji ze svého seznamu vylezených cest. Takové cesty člověk leze, má z nich radost, je spokojen, že překonal obtíže, ale brzy na ně zapomene. Neměl s nimi spojen nějaký příběh. Takových cest s příběhem zas není tak moc. Musíme s nimi šetřit a načasovat jejich opětovné vylezení s těmi správnými lidmi a nejlépe za ideálního počasí!

Polická cesta na Hrad v Adršpachu je pro mne jedna z cest, kterou mám spojenou s příběhem.

Poprvé jsem tuhle cestu viděl vyfocenou v prvním Adršpašském průvodci, kterého jsem si koupil v antikvariátu.

Martin 002

Bylo to v roce 1976 a do skal jsem jako horolezec  ještě nejezdil. Průvodce se jmenoval „Defilé skalních věží“. Vydal ho Karel Šmíd v roce 1967 a já jsem za něj dal 6 Kč.

MartinJe rok 2017 a na internetu se dá tento průvodce nyní sehnat za pouhých 1545 Kč!

Cesta mi utkvěla v paměti a v duchu jsem si říkal, že bych si ji jednou chtěl vylézt. O rok později jsem začal jezdit do skal. Měl jsem velké štěstí, že hned od začátku si mě vzal do parády výborný „spárař“ Franta Jaroš. S ním jsem postupně přelézal mnoho spárových cest a myslím, že jsem se je obstojně naučil lézt. V roce 1986 jsem se v Chorvatské Paklenici seznámil s Milošem Budíkem, který v Adršpachu ještě nikdy nelezl, a tak jsem ho tam pozval na víkend. Přijel s výběrem klasických cest, které si chtěl v Adršpachu vylézt a v sobotu ráno mi předložil jejich seznam. Většinou to byly klasické cesty na významné věže. Milenci, Starostová, Amor, Uhlířská a taky chtěl na Hrad Polickou cestou.

Hned se mi v hlavě připomněla vyfocená cesta z „Defilé skalních věží“. Popadlo mě velké vzrušení a zároveň strach. Psal se datum 6. Září 1986 a já se navazoval na lano pod svou vysněnou cestou. Jako náhodou šel kolem můj známý s fotoaparátem, a tak nám výstup i nafotil.

Martin 0016.září 1986 stoupám obloukovitou spárou

Cestu jsem si „vytáhl“ stylem „ ostříleného adršpašského spáraře“ a příběh cesty se mi nadobro a hluboko zapsal do mysli a je tam dodnes. Roky ubíhaly a na Hrad jsem ještě vylezl jinými cestami, ale Polickou cestu jsem od té doby neopakoval – až do letošního léta.

Skalák krásně vyschl a pominulo největší prázdninové turistické šílenství. V našem oddíle se zformovala bezvadná partička lidí, která je nadšená pro pískovcové lezení a je s nimi radost lézt.

A to je přesně ta parta kamarádů, pro které se opakují „cesty s příběhem“.

Slovo dalo slovo a v posledním prázdninovém týdnu jsme společně s Márou, Vojtou a Denisou na Hrad vyrazili. Pod nástupem jsem znovu obdivoval neskutečnou „linku“ této kolosální cesty a tělem mi nakrátko projel ten známý vzrušující pocit z očekávaného dobrodružství! Vzpomněl jsem si i na autory cesty, jaké asi oni měli pocity, když v září v  roce 1948 stáli na stejném místě.

Za ideálního počasí nastupuji do cesty. Začínám si připomínat svůj už dávno prožitý příběh.  Zakládám smyčku a u prvního kruhu se ani nezastavuji. Cvakám i druhý kruh a obloukovitou spárou se dostávám k třetímu kruhu. Tady odpočívám a dobírám Máru.

IMG_863130.8.2017 po 31 letech

Závěrečná spára nevypadá až tak hrozivě. Už si na detaily z prvního výstupu před 31 lety nevzpomínám. Konečně dolézám na vrchol úzkým, fyzicky náročným komínkem.

IMG_8650Denisa dolézá ke třetímu kruhu

Těla, která jsou doposud rozpálená po namáhavém výstupu, nám ochlazuje vítr, který si tady mezitím pohrával s větvičkami zakrslé borovice. Naše stěna se rychle halí do večerního stínu. Jsme unaveni, ale šťastni. Probíráme detaily výstupu a možná v tu chvíli se v našich hlavách rodí další „příběh“! Příběh spojený s výstupem na Hrad – Polickou cestou.

Všechny fotky z výstupu.

Fotil: Vojta a Denisa

Letní reportáž


Marie zažívá letní pohodu na Bišíku

IMG_20170704_161211

Červenec nám uplynul jak voda v řece Stěnavě. Začalo období dovolených a mnozí členové  našeho oddílu se rozprchli po celé Evropě. Sardinie, Francie, Chorvatsko, Rakousko i sousední Slovensko. To jsou země, kam vyráželi za lezením, turistikou, ferratami nebo jen tak se „projít“ po jiném kraji a nasát tamní atmosféru. Před námi je další prázdninový měsíc, a tak co jsme ještě nestihli, můžeme dohonit, pokud to počasí dovolí.

A co ty „ naše“ písečky? Oschly, a tak jsme začali jezdit do Prachova, Ostrova, ale hlavně lezeme na těch „našich“! Máme je, co by kamenem dohodil a zbytek došel. A jejich lezecký potenciál je nevyčerpatelný! Vše se nedá stihnout, ale lezli jsme v Adršpachu, na Broumovských stěnách, Ostaši v Teplicích a poslední výjezdy směřujeme nejvíce na Bišík.

Poslední ráj to na zemi? Pohled k Supím skalámIMG_8457

Minulý rok byl pro tuto oblast vydán nový průvodce, a tak jsme objevili spousty nových cest, které jsme ještě nelezli. Bišík je relativně malá oblast na lezení, ale asi poslední oáza klidu, kam ještě nezajíždí autobusy,  plně naložené polskými turisty. V klidu si zalezeme a na „zámečku“ si večer dáme to zasloužené poslední pivo bez front a lidského štěbetání.

Cestu si tu pro sebe najde opravdu každý. Jsou tu lehké trojky, ale i opravdu těžké desítky! 🙂 A pro oddílové lezení je to přímo ideální oblast. Lezeme všichni nedaleko od sebe a opozdilci nás lehce najdou. Stačí, aby se postavili nad Černé jezírko, porozhlédli se po okolních vrcholech a nebo se pozorně zaposlouchali. A to by byla fakt náhoda, pokud by někoho nezahlédli, nebo neuslyšeli cinkot karabin!

Starkováček – Šímova VIIbIMG_8483

Onehdy i já dorazil na Bišík o trochu později. Nejkratší cestou jsem to vzal do skal a vzápětí potkal první lezce. A ty mě už přesně nasměrovali do míst, kde se nachází mladý kluk a „blondýna“! U Kuchtíka jsem Máru a Denisu našel a mohli jsme pokračovat v lezení společnými silami. A „Rekíno“  jakbysmet. Přijel, omrknul vrcholky věží a už nás měl v hledáčku. Ještě jsem zapomněl upozornit na jednu důležitou věc.

Na Bišíku není signál pro mobilní telefon! Což je ve skalách velká výhoda! Nikdo z práce, „nabízecích firem“ a ani manželka Vás při lezení nebudou otravovat 🙂

Pokud tedy zatoužíte po klídku a romantickém lezení , vezměte děti, psa, nebo parťáka a zavítejte na Bišík. Je tu pro Vás připraven koktejl klidu, krásné přírody a krásných věží!

Přikládám pár fotek z letošních návštěv.

Růže -SV stěna IIIIMG_20170704_162441

Exulant Deštivá V

sdr

Náhradní – Mirkova spára IIIIMG_8504

Medvěd – Medvědí spára VIIMG_8498

Blecha – Promenáda VIIcIMG_8452

Velká bašta – Košťálova hrana VIIbIMG_8444

Rákosníček – Ke hvězdám VIIaIMG_8471

Babka – Hop na babku VI

dav

Trn – SV stěna V

sdr

Strážce – Pohoda VIIa

sdr

mde

Sázava


Kryštofe kam tak rychle pádluješ? Ale chceme dohonit tátu a shodit ho do vody! Třeba mu při tom rupne v zádech a bude s tebou moct zase lézt po skalách!

Letošní „voda“ se odehrávala ve znamení bitev a námořních válek. A musím mluvit o velkém štěstí, že se utopily jen dvoje brejle a ne někdo z řad bojujících stran. Řekou se valila oranžová flotila v počtu 57 lidí na 27 plavidlech. Myslím, že Sázava už dlouho něco takového nezažila!

IMG_8280

Pokračovat ve čtení